130 C 295/2023-93 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 39 690,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 9. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmů. Příjem byl doložen na základě deklarace a doložení příjmů z historie běžného účtu, a to ve výši 16 576 Kč. Výdaje byly vypočteny na 9 946 Kč na základě informací ze žádosti včetně životního minima. Úrok byl sjednán ve výši 11,9 % ročně. Žalovaná byla povinna splácet úvěr v měsíčních splátkách po 707 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně jej proto ke dni 18. 3. 2019 zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 38 190,81 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání dne 21. 11. 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 9. 4. 2018 požádala o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí sama v nájemním bytě a je zaměstnaná u Základní organizace OS [anonymizována čtyři slova] s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 576 Kč, jiné příjmy nemá, výdaje neuvedla. Příjem byl doložen z historie běžného účtu vedeného u žalobkyně. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2018 a obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 40 000 Kč za úrok ve výši 11,9 % ročně. 5. Z CBCB informací soud zjistil, že žalobkyně prověřovala splátkové kontrakty a hypotéky žalované, kreditní karty, úvěrové karty a stavební spoření a nesplátkové kontrakty a debety na běžném účtu. Zjistila přitom, že žalovaná má 3 splátkové kontrakty s nesplacenou jistinou ve výši celkem 51 024 Kč a měsíčními splátkami v celkové výši 5 598 Kč. Šlo o 3 osobní úvěry, první byl poskytnut dne 23. 9. 2017 se splatností ve splátkách do 3. 11. 2018, druhý dne 6. 12. 2017 se splatností do 30. 1. 2019 a byly u něj evidována dlužná splátka a třetí úvěr byl ze dne 11. 9. 2017 se splatností do 5. 11. 2018. Dále byl evidován kontokorentní úvěr ze dne 20. 2. 2018. 6. Z důkazu označeného jako CRIF soud zjistil, že žalobkyně schválila žádost o úvěr ve výši 40 000 Kč. Vycházela přitom z toho, že žalovaná je svobodná, bezdětná, žijící sama v nájemním bytě, je vyučená, je zaměstnaná na dobu neurčitou u Základní organizace OS [anonymizována čtyři slova] jako manuálně pracující a má s žalobkyní uzavřenu smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2018 a smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 21. 3. 2018. 7. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 0,00 Kč, konečný zůstatek 0,00 Kč a jsou zde evidovány 4 splátky úvěru. 8. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 9. 4. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč jednorázově dne 9. 4. 2018. 9. Z historie úvěru (ZUHI) – soupisu pohybů na účtu č. [bankovní účet] za dobu 9. 4. 2018 do 28. 3. 2023 soud zjistil, že úvěrový účet byl otevřen dne 9. 4. 2018 a žalovaná z něj téhož dne vyčerpala 40 000 Kč. Za uvedenou dobu pak žalovaná na úvěrový účet uhradila celkem 6 303,11 Kč Poslední splátka byla uskutečněna dne 22. 10. 2018. 10. Z nedatované upomínky, výzvy ze dne 3. 12. 2018, 27. 12. 2018, 5. 2. 2019 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 3. 2019 s dodejkou soud zjistil, že žalovaná ani přes výzvy neplnila platební závazky ze smlouvy a žalobkyně proto ke dni 18. 3. 2019 prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné s tím, že ke dni zesplatnění činil dluh celkem 41 307,12 Kč. Veškeré písemnosti byly zasílány na adresu žalované [adresa]. 11. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 3. 5. 2023 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla zaslána na adresu [adresa]. 12. Z předsmluvních podmínek, historie účtu (History Inquiry) a všeobecných obchodních podmínek soud nečinil žádná zjištění. Soud zamítl důkazní návrh evidencí úvěru (ZUV), neboť skutkově významné skutečnosti zjistil z historie úvěru (ZUHI). 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Že žalobkyně nesplnila podmínky zodpovědného úvěrování, vyplývá již ze žalobních tvrzení a bylo prokázáno předloženými důkazy, z nichž je zřejmé, že žalobkyně nezkoumala výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, např. skutečné výdaje na bydlení a živobytí, a nezohlednila správně ani splátkové zatížení žalované. Nadto žalobkyně úvěr poskytla přesto, že věděla o tom, že žalovaná již je zatížena úvěrovými splátkami ve výši 5 598 Kč měsíčně a současně s ní byly v únoru a březnu 2018 uzavřeny další smlouvy o úvěru. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo zároveň prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vyčerpala částku ve výši 40 000 Kč a ze stejného titulu uhradila žalobkyni částku ve výši 6 303,11 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 33 696,89 Kč. Soud proto zavázal žalovanou v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta druhá citovaného zákona zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 696,89 Kč. Přitom tuto částku soud považuje za splatnou až na základě doručení žaloby dne 6. 10. 2023, neboť je mu známo z úřední činnosti (Centrální evidence obyvatel), že na adrese, na kterou žalobkyně zasílala písemnosti, žalovaná nemá evidováno trvalé bydliště od 18. 12. 2019. Pohledávka ve výši 33 696,89 Kč se tak stala splatnou v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku dne 7. 10. 2023. Ode dne následujícího je žalovaná povinna v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku platit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 9,75 % ročně z částky 33 696,89 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 1 168 Kč. Žalobkyně měla v řízení 63 % úspěch, neúspěšná byla z 37 %. Při posouzení procesní úspěšnosti soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Přiznaná náhrada představuje 26 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 1 500 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 900 Kč, náhrady DPH ve výši 504 Kč a soudního poplatku ve výši 1 588 Kč (celkem 4 492 Kč).