130 C 297/2023-91 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 19 160,79 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 21. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které bylo žalované otevřeno čerpání úvěru k účtu č. [bankovní účet] až do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmů. Příjem byl doložen na základě deklarace a doložení příjmů z historie běžného účtu, a to ve výši 16 576 Kč. Výdaje byly vypočteny na 8 860 Kč na základě informací ze žádosti včetně životního minima. Úrok byl sjednán ve výši 10,9 % ročně. Žalovaná byla povinna splácet úvěr v měsíčních splátkách po 500 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně jej proto ke dni 14. 5. 2019 zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 17 360,79 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství s podobě úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání dne 21. 11. 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 20. 3. 2018 požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč formou povoleného čerpání k účtu č. [bankovní účet]. V žádosti uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí sama v nájemním bytě a je zaměstnaná u Základní organizace [anonymizováno 5 slov] s čistým měsíčním příjmem 16 576 Kč, jiné příjmy nemá, výdaje neuvedla. Příjem byl doložen z historie běžného účtu vedeného u žalobkyně. 4. Ze smlouvy o [anonymizováno] revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 3. 2018 a obchodních podmínek pro [anonymizováno] revolvingový spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč za úrok ve výši 10,9 % ročně. 5. Z CBCB informací soud zjistil, že žalobkyně prověřovala splátkové kontrakty a hypotéky žalované, kreditní karty, úvěrové karty a stavební spoření a nesplátkové kontrakty a debety na běžném účtu. Zjistila přitom, že žalovaná má 3 splátkové kontrakty s nesplacenou jistinou ve výši celkem 56 172 Kč a měsíčními splátkami v celkové výši 6 435 Kč. Šlo o 3 osobní úvěry, první byl poskytnut dne 23. 9. 2017 se splatností ve splátkách do 3. 11. 2018, druhý dne 6. 12. 2017 se splatností do 30. 1. 2019 a byla u něj evidována dlužná splátka a třetí úvěr byl ze dne 11. 9. 2017 se splatností do 5. 11. 2018. 6. Z důkazu označeného jako CRIF soud zjistil, že žalobkyně schválila žádost o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Vycházela přitom z toho, že žalovaná je svobodná, bezdětná, žijící sama v nájemním bytě, je vyučená, zaměstnaná na dobu neurčitou u Základní organizace [anonymizováno 5 slov] jako manuálně pracující, s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 576 Kč a má s žalobkyní uzavřenu smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2018. 7. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil - 971,28 Kč, konečný zůstatek 0,00 Kč a jsou zde evidovány 4 splátky úvěru. 8. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 21. 3. 2018 do 31. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč jednorázově dne 21. 3. 2018. 9. Z historie úvěru (ZUHI) – soupisu pohybů na účtu č. [bankovní účet] za dobu 21. 3. 2018 do 28. 3. 2023 soud zjistil, že úvěrový účet byl otevřen dne 21. 3. 2018 a žalovaná z něj téhož dne vyčerpala 20 000 Kč. Za uvedenou dobu pak žalovaná na úvěrový účet uhradila celkem 6 212,08 Kč Poslední splátka byla uskutečněna dne 26. 11. 2018. 10. Z nedatované upomínky, výzvy ze dne 30. 1. 2019, 3. 1. 2019, 4. 3. 2019 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2019 s dodejkou soud zjistil, že žalovaná ani přes výzvy neplnila platební závazky ze smlouvy a žalobkyně proto ke dni 14. 5. 2019 prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné s tím, že ke dni zesplatnění činil dluh celkem 20 205,35 Kč. Veškeré písemnosti byly zasílány na adresu žalované [adresa]. 11. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 3. 5. 2023 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla zaslána na adresu [adresa]. 12. Z předsmluvních podmínek, historie účtu (History Inquiry) a všeobecných obchodních podmínek soud nečinil žádná zjištění. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Že žalobkyně nesplnila podmínky zodpovědného úvěrování, vyplývá již ze žalobních tvrzení a bylo prokázáno předloženými důkazy, z nichž je zřejmé, že žalobkyně nezkoumala výdajovou stránkou majetkových poměrů žalované, např. skutečné výdaje na bydlení a živobytí a nezohlednila správně ani splátkové zatížení žalované. Nadto žalobkyně úvěr poskytla přesto, že věděla o tom, že žalovaná již je zatížena úvěrovými splátkami ve výši 6 435 Kč měsíčně a současně s ní byla v únoru 2018 uzavřena další smlouva o úvěru. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo zároveň prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vyčerpala částku ve výši 20 000 Kč a ze stejného titulu uhradila žalobkyni částku ve výši 6 212,08 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 13 787,92 Kč. Soud proto zavázal žalovanou v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta druhá citovaného zákona zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 787,92 Kč. Přitom tuto částku soud považuje za splatnou až na základě doručení žaloby dne 6. 10. 2023, neboť je mu známo z úřední činnosti (Centrální evidence obyvatel), že na adrese, na kterou žalobkyně zasílala písemnosti, žalovaná nemá evidováno trvalé bydliště od 18. 12. 2019. Pohledávka ve výši 13 787,92 Kč se tak stala splatnou v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku dne 7. 10. 2023. Ode dne následujícího je žalovaná povinna v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku platit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 9,75 % ročně z částky 13 787,92 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 225 Kč. Žalobkyně měla v řízení 55 % úspěch, neúspěšná byla ze 45 %. Při posouzení procesní úspěšnosti soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Přiznaná náhrada představuje 10 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč (celkem 2 252 Kč).