130 C 320/2023-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 79 624,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 7. 2020. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalované částku ve výši 39 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit zápůjčku navýšenou o částku 49 929 Kč, představující úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,43 % ročně ve výši 37 600 Kč, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 120 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 4 235 Kč do 30. 4. 2022. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty spolu s doklady, podle nichž byly sdělené údaje ověřeny. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 5 400 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 12. 2022. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 38 200,71 Kč a poplatků za služby ve výši 41 423,41 Kč. K tomu žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení. 2. O částečném zpětvzetí žaloby v části týkající se úroku soud rozhodl samostatným usnesením ze dne 23. 8. 2023 [číslo jednací]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 7. 12.2023 se bez včasné omluvy nedostavila. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou dne 30. 7. 2020. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 39 000 Kč, ta byla použita co do částky 3 360 Kč na úhradu jiné zápůjčky u téže věřitelky a co do částky 35 640 Kč vyplacena žalované při podpisu smlouvy. Zápůjčku ve výši 39 000 Kč, úrok ve výši 37 600 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 120 Kč se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po 4 235 Kč. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě, je svobodná, nemá vyživovací povinnost a pracuje jako operátor výroby s čistým příjmem 22 110 Kč. Jde o jediný příjem žalované. Další nespecifikovaný příjem domácnosti byl uveden ve výši 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 3 000 Kč a interní splátky původní věřitelce ve výši 1 800 Kč měsíčně. Dle záznamu v kartě byly k ověření finanční situace žalované předloženy 2 výplatní pásky. 6. Z tabulky umoření dluhu soud zjistil, že žalovaná uhradila původní věřitelce v době od září 2020 do června 2022 celkem 5 400 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na základě smlouvy, která byla uzavřena dne 14. 12. 2022 mezi [právnická osoba] a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění v oznámení o postoupení pohledávek, které bylo odesláno dne 13. 1. 2023 a v němž byla žalovaná vyzvána, aby dluh ve výši 108 565,04 Kč zaplatila do 10 dnů od doručení výzvy. 8. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby. Výzva byla odeslána 1. 6. 2023. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 30. 7. 2020. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce poskytnuté peníze se sjednanými úroky a poplatky. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované zápůjčky splácet, pouze zákaznickou kartu. Z té je zřejmé, že jediným měsíčním příjmem žalované byla mzda ve výši 22 110 Kč zjištěná z výplatních pásek. Výdaje v zákaznické kartě byly uvedeny pouze v odhadované výši 3 000 Kč a nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Původní věřitelka se nezabývala otázkou, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, nezjišťovala ani skutečné výdaje žalované, a to ani přesto, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Své důkazní návrhy nedoplnila ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou. Současně však bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku v celkové výši 39 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze 5 400 Kč. Žalovaná je tak v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinna vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 33 600 Kč. Tuto částku považuje soud za splatnou dne 28. 1. 2023, a to na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne 13. 1. 2023. Za předpokladu doručení do tří pracovních dnů má soud oznámení za doručené dne 18. 1. 2023, desetidenní lhůta splatnosti tak uplynula 28. 1. 2023 a od dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši uvedené v žalobě. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.