130 C 323/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 253,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 5. 9. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,16 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný celkem načerpal 10 500 Kč a uhradil 4 424 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením, žalobkyně úvěr ke dni 15. 3. 2023 zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 13 253,50 Kč se skládá z jistiny ve výši 9 705,50 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 652 Kč a smluvních pokut ve výši 1 896 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok kapitalizovaný ke dni 19. 6. 2023 do částky 2 772,70 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 9 705,50 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 13 253,50 Kč za dobu od 30. 3. 2023 do 19. 6. 2023 ve výši 446,63 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 13 253,50 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 15. 11. 2023 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 5. 9. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným a na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10 000 Kč za úrok 27,88 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 316 Kč, tj. 3,16 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě bylo uvedeno, že je žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu, je vyučen s maturitou, zaměstnán je u [právnická osoba] od [číslo] a jeho čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč. 4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta k úvěru [číslo] soud zjistil vedle údajů uvedených ve smlouvě stran osobních a majetkových poměrů žalovaného, že žalovaný uvedl výdaje na domácnost 13 000 Kč měsíčně. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný vyčerpal na základě úvěrové smlouvy [číslo] celkem 10 500 Kč a že na tento úvěr uhradil do listopadu 2022 celkem 4 424 Kč. 6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 3. 2023 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ze smlouvy [číslo] který vyčíslila do částky 15 335,06 Kč, a stanovila k tomu lhůtu do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 29. 3. 2023. Výzva byla odeslána žalovanému dne 16. 3. 2023. 7. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 13. 4. 2023 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhů ze smlouvy [číslo] ve výši 15 631,76 Kč. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem 10 500 Kč. V rozporu se sjednanými podmínkami žalovaný poskytnutý úvěr žalobkyni řádně nesplácel. Na částku ve výši 10 500 Kč vyčerpanou z úvěrového rámce uhradil pouze 4 424 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nebylo v řízení prokázáno. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně blíže zkoumala výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, a protože se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl ji soud v tomto směru ani poučit, jak mu to ukládá ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 500 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni ze stejného titulu částku ve výši 4 424 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 6 076 Kč. Splatnost nastala dne 29. 3. 2023 na základě oznámení o zesplatnění ze dne 15. 3. 2023, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Oznámení bylo prokazatelně odesláno dne 16. 3. 2023. Ode dne 30. 3. 2023 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 076 Kč s úrokem z prodlení ode dne 30. 3. 2023 a ve zbytku žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.