130 C 4/2023-103 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 640,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 15. 3. 2017 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 20. 2. 2021 byla mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč a jeho čerpání na běžném účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, kdy posoudila informace z interních a externích databází, a to z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací, a informací z některých společností skupiny PPF. Protože žalovaný porušil podmínky kontokorentu, byl kontokorent zablokován a žalovaný jej nemohl čerpat. Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění kontokorentu ke dni 31. 8. 2022. K tomuto dni činil dluh na jistině 19 478,85 Kč a na úroku 922,96 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 162 Kč, která byla záporným zůstatkem na běžném účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dne 29. 3. 2023 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 3. 2017 a na jejím základě žalobkyně zřídila pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], spořicí účet č. [bankovní účet] a platební kartu nebo nálepku k běžnému účtu. 5. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě soud zjistil, že dodatek byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 2. 2021 a jeho předmětem bylo poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent s 3 měsíčním bezúročným obdobím. Na základě dodatku měl žalovaný možnost přečerpat běžný účet č. [bankovní účet] až do částky 20 000 Kč. První tři měsíce od účinnosti dodatku nebyly úročeny, v následujícím období byla vyčerpaná část kontokorentu úročena úrokem ve výši 18,9 % ročně, splatným měsíčně vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Splácení bylo sjednáno jako průběžné, každým připsáním peněz na běžný účet. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí do jednoho roku od prvního čerpání nebo do jednoho roku od přečerpání běženého účtu a že k datu splatnosti úroků bude mít na účtu zůstatek odpovídající výši úroků za předchozí měsíc. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že ví, jak je na tom s penězi, a že bude schopný úvěr splácet. 6. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný poprvé čerpal úvěr dne 16. 11. 2021, naposledy dne 15. 6. 2022. Ke dni zesplatnění 31. 8. 2022 eviduje žalobkyně dluh na jistině ve výši 19 478,52 Kč a na úroku 922,96 Kč. Ke dni 4. 10. 2022 eviduje záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 162 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za dobu od 15. 11. 2021 do 5. 10. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl záporný a ve výši 9 918,46 Kč, konečný zůstatek byl rovněž v záporné výši, a to 162 Kč. Dne 20. 6. 2022 došlo k převedení kontokorentu ve výši 19 478,85 Kč. 8. Z výzvy k zaplacení dluhu soud zjistil, že byla vyhotovena 31. 8. 2022. Žalobkyně v ní vyzývá žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů v celkové výši 20 401,81 Kč do 9. 9. 2022. Dle podacího archu byla výzva odeslána 1. 9. 2022. 9. Z formuláře pro standardní informace, ceníku, obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu soud s ohledem na skutečnosti, které zjistil z výše uvedených listinných důkazů, neučinil žádná právně významná zjištění. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 3. 2017 uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ust. § 2662 občanského zákoníku, na jehož základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem k této smlouvě ze dne 20. 2. 2021 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve formě možnosti přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše 20 000 Kč. Žalobkyně netvrdila, kolik žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím sjednaného úvěru peněz, ani kolik na poskytnutý úvěr peněz uhradil. Bylo tvrzeno a prokázáno pouze to, že žalovaný poprvé přečerpal prostředky na účtu dne 16. 11. 2021 a naposledy dne 15. 6. 2022. Ke dni 31. 8. 2022 pak žalobkyně evidovala dluh na jistině ve výši celkem 19 478,52 Kč. Protože šlo v daném případě o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel soud posoudit platnost smlouvy v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nenabídla však soudu v tomto směru žádné důkazy. Pokud žalobkyně v žalobě uvedla, že v případě potřeby soudu důkazy předloží, týkalo se to tvrzení, z něhož vyplývá, že žalobkyně čerpala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z interních a externích registrů, tedy nikoli, že by vycházela z konkrétních údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Již na základě těchto tvrzení tak soud mohl dospět k závěru, že žalovaná citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila a smlouva je neplatná dle jeho ust. § 87 odst. 1 věta prvá. O nedostatcích v žalobních tvrzením stran úvěruschopnosti žalovaného a s tím související důkazní situaci byl soud připraven žalobkyni poučit v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání, kdyby se k němu dostavila. Ve světle tohoto závěru byl pak soud připraven žalobkyni poučit i o tom, že nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost stran výše čerpaného úvěru a stran plnění žalovaného na poskytnutý úvěr, tedy kolik žalovaný vyčerpal peněz a kolik žalobkyni z titulu poskytnutého kontokorentního úvěru uhradil peněz. Bez těchto zjištění totiž soud nemohl vyhodnotit, zda žalovanému vznikla dle ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou částkou a vrácenou částkou. Soudu proto nezbylo, než žalobu pro neunesení břemene tvrzení, jakož i důkazního břemene v plném rozsahu zamítnout. 11. V souladu s výsledkem řízení pak soud rozhodl v nákladovém výroku dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.