130 C 5/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 5. 2018 s žalovanou. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalované částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit úvěr navýšený o částku 9 600 Kč, představující úrok ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, v 60 týdenních splátkách po 360 Kč do 11. 7. 2019. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty spolu s doklady, podle nichž byly sdělené údaje ověřeny. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 4 400 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 12 000 Kč, úhrad za služby ve výši 5 700 Kč, úroků a úroků z prodlení. 2. Ve věci byl nejprve vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včas odpor a v němž uvedla, že odpor podává proti částce a promlčené lhůtě, která trvá 3 roky. K jednání dne 1. 3. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou dne 17. 5. 2018. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který byl co do částky 5 955 Kč použit na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] co do částky 6045 Kč vyplacen žalované při podpisu smlouvy. Poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě s partnerem a jedním dítětem, je na mateřské nebo rodičovské dovolené a pobírá příspěvky státní podpory ve výši 7 600 Kč a 500 Kč. Další nespecifikovaný příjem je uveden ve výši 18 000 Kč, výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč, vyživovací povinnost 1 500 Kč a další výdaje 200 Kč, celkem tedy 9 300 Kč. Dle záznamu v kartě byl k ověření finanční situace žalované předložen doklad o přiznání mateřské nebo rodičovské. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná v nepravidelných splátkách od května 2018 do prosince 2019 uhradila původní věřitelce 4 400 Kč. Konkrétně šlo splátku ve výši 300 Kč dne 24. 5. 2018, ve výši 1 000 Kč dne 18. 7. 2018, ve výši po 500 Kč ve dnech 19. 8. 2018, 17. 11. 2018, 15. 1. 2019, 19. 2. 2019, 18. 6. 2019 a ve výši 600 Kč dne 16. 12. 2019. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na základě smlouvy, která byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 17. 5. 2018 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 4. 2. 2022 a v němž byla vyzvána, aby dluh ve výši 26 200 Kč zaplatila do 10 dnů od obdržení výzvy. 7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby. Výzva byla odeslána 19. 4. 2022. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 17. 5. 2018. Na základě této smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 6 045 Kč a částku ve výši 5 955 Kč použila na úhradu dřívějšího dluhu žalované vůči její osobě. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku ve výši 12 000 Kč s úrokem a poplatky ve výši 9 600 Kč. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované zápůjčku splácet, pouze zákaznickou kartu. Z té je zřejmé, že žalovaná nepracovala a pobírala pouze dávky státní sociální podpory. Výdaje uvedené v zákaznické kartě, navíc nijak neověřené, převyšovaly příjmy žalované. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou. Současně však bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze 4 400 Kč. Žalovaná je tak v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinna vrátit poskytnutou jistinu, v tomto případě rozdíl ve výši 7 600 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 18. 2. 2022, a to na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne 4. 2. 2022. Úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 7 600 Kč tak byl žalobkyni přiznán v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku až od 19. 2. 2022. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 9. Z uvedeného vyplývá, že soud shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou nedůvodnou. Pohledávka ze smlouvy sice byla splatná nejpozději 12. 7. 2019 a od uvedeného dne tedy počala běžet tříletá promlčecí doba. V případě, že by žalovaná od tohoto data nic neplatila, uplynula by promlčecí doba dne 12. 7. 2022 (tj. před podáním žaloby dne 3. 11. 2022) a námitka žalované by byla důvodná. Žalovaná však dne 16. 12. 2019 zaplatila další z do té doby nepravidelných splátek. Částečným plněním tak u žalované nastaly účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku a v souladu s ust. § 639 téhož zákona započala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Nárok uplatněný žalobou tedy nebyl ke dni zahájení řízení promlčen. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.