113 C 462/2023-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 562,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně informována o záporném zůstatku, který je nutno uhradit. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – kontokorentu ze dne [datum] se podává, že žalovaná požádala o povolení debetu ve výši 5 000 Kč. V doplnění žádosti ze dne [datum] požádala o povolení debetu ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že je svobodná, vyučena, bydlí s rodiči a pracuje u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč. Měsíční výdaje uvedla ve výši 3 000 Kč a limity na kreditních kartách měla 35 000 Kč Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými v návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru a informacemi o spotřebitelském úvěru. 5. Z akceptace návrhu ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh žalované. 6. Z výpisů z účtů žalované za období od [datum] do [datum] se podává, že na účet byly připisovány dvě příchozí mzdy, žádné pravidelné výdaje z účtu nejsou patrné. 7. Z výpisu z účtu žalované za květen 2022 vyplývá konečný zůstatek ve výši - 24 562,36 Kč. 8. Z náhledu do registrů vyplývá, že žalovaná měla kreditní kartu s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, u které byly evidovány splátky po splatnosti. 9. Dne [datum] vyhotovila právní předchůdkyně žalobkyně odstoupení od smlouvy a zesplatnění kontokorentního úvěru, ve kterém vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 562,36 Kč do [datum] O odeslání nepředložila žalobkyně žádný důkaz. 10. Ze sdělení [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele soubor pohledávek, přičemž ani v jedné z doložených příloh nebyla uvedena žalovaná. 12. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo žalované odesláno dne [datum]. 13. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 34 987,04 Kč, a to do [datum]. 14. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o kontokorentním úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože kontokorentní úvěr lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované umožní na jejím bankovním účtu č. [bankovní účet] přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového rámce v částce 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně a RPSN 19,56 % ročně. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z doloženého příjmu žalované ve výši 14 000 Kč. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů. Z žalobkyní předložených důkazů však není patrné, jaké byly žalované náklady na bydlení a jaké byly její další výdaje. Žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Toto sdělení by tak na straně právní předchůdkyně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy sama žalovaná uvedla pouze minimální výdaje. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou uhrazena. K poučení soudu pak žalobkyně nedoplnila ničeho. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu čerpala a jakou následně uhradila. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně, ačkoliv byla řádně soudem poučena, tak jak je uvedeno shora, svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnila a v tomto ohledu pak neunesla břemeno tvrzení. 17. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. 18. Co se týče aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu, pak soud s ohledem na neunesení výše uvedených břemen tvrzení a důkazních břemen, nepovažoval za souladné se zásadou ekonomie řízení odročovat jednání pouze za účelem dodání správné přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.