115 C 404/2023-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 789 Kč s úrokem ve výši 2 451,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 882,63 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 538,75 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 098,49 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela dne 17. 3. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok ve výši 1 540 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 476 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč, celkem tedy částku 29 736 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Dosud žalovaný uhradil částku 18 998 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, které si ověřila z výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Žalovaná dosud neuhradila ničeho na žalovanou pohledávku. 2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto procesním postupem, neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 12. 1. 2024, č. j. 115 C 404/2023-33. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 12. 2. 2024 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pod pořadovým [číslo] v rámci seznamu postoupených pohledávek žalovanou pohledávku na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 17. 3. 2020 společnost [právnická osoba] a žalovaný, přičemž společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit navýšený o 13 736 Kč, tj. o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, úrok ve výši 1 540 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 476 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 16 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok ve výši 15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 8. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na poskytnutý úvěr částku 18 998 Kč. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě do 16. 11. 2023 s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal 2. 11. 2023 předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného. 10. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 17. 3. 2020 žalovanému částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v celkové výši 13 736 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 18 998 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. 14. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ. Žalobkyně uvedla, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně informace týkající se jeho majetkové situace v rámci žádosti o úvěr, tuto žádost ani jiné