130 C 387/2023-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 41 674,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena pohledávka původní věřitelky [anonymizována čtyři slova] ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, ze které mohla žalovaná čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Celkově žalovaná vyčerpala 93 792,07 Kč a na úvěr uhradila celkem 93 553 Kč. Ke dni [datum] původní věřitelka od úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 34 080,94 Kč, poplatků za pojištění schopnosti splácet ve výši 958,80 Kč a poplatků za upomínky ve výši 700 Kč. Za dobu po zesplatnění od [datum] do [datum] žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 080,94 Kč, tj. ve výši 5 669,98 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč a úroky a úroky z prodlení v kapitalizované výši i za dobu do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne [datum] v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovanou dne [datum]. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovanou dne [datum]. Ve smlouvě byl sjednán revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Ve smlouvě byly uvedeny osobní údaje žalované a její majetkové poměry, tj. že je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů a od července 2018 pracuje u [právnická osoba] s čistým příjmem ve výši 18 000 Kč, má náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. 5. Ze sdělení [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] adresovaného žalované soud zjistil, že byl schválen revolvingový úvěr pro žalovanou s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu [číslo]. 6. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] soud zjistil, že žalovaná za dobu od [datum] do [datum] vyčerpala z úvěrového rámce celkem 89 657,57 Kč a ke dni [datum] uhradila celkem 93 466 Kč. 7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy soud zjistil, že [anonymizována čtyři slova] vyhotovila dne [datum] listinu, podle níž odstoupila od smlouvy [číslo] z důvodu neplnění závazku žalované splatit úvěr ve výši 93 782 Kč s tím, že ke dni [datum] se stává splatným celý dluh. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne [datum] [anonymizována čtyři slova] postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to obyčejný dopis ze dne [datum] a cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované dne [datum]. 10. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 40 945,24 Kč s příslušenstvím do [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána dne [datum]. 11. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [anonymizována čtyři slova] ze smlouvy uzavřené dne [datum] se žalovanou. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované ze sjednaného úvěrového rámce celkem 89 657,57 Kč a žalovaná z téhož titulu zaplatila původní věřitelce 93 466 Kč. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru uzavřenou dle ust. § 2395 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze smlouvu o poskytnutí úvěru, v níž jsou popsány osobní a majetkové poměry žalované. Z té je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, zejména skutečnou výši výdajů, neboť jsou zde uvedeny pouze výdaje na bydlení u rodičů ve výši 2 000 Kč. Jiné výdaje žalované uvedeny nejsou. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, soud proto vycházel ze zjištěného skutkového stavu a smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 12. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala, že jí skutečně vznikly náklady mimosoudního vymáhání a že byly vynaloženy účelně. 13. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná na vyčerpanou částku 89 657,57 Kč uhradila 93 466 Kč, soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.