16 C 160/2021-65 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným dne 18. 5. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal úhrady a) částky 283 905,52 Kč s úrokem 8,7 % ročně z pohledávky 283 905,52 Kč od 31. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 283 905,52 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %; úhrady b) částky 174 632,95 Kč s úrokem 15,9 % ročně z pohledávky 174 632,90 Kč od 31. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 174 632,95 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Dále se žalobce domáhal úhrady nákladů řízení ve výši 56 239,20 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 3. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným a) dne 17. 12. 2018 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách, se kterými se však dostával do prodlení a hradil jen částečně. Z tohoto důvodu bylo zažádáno o okamžité zaplacení zůstatku celého úvěru, kdy k zesplatnění částky 283 905,52 Kč došlo ke dni 30. 5. 2020. V rámci této pohledávky žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 283 905,52 Kč s úrokem z úvěru ve výši 8,70 % p.a. ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nejsou uplatňovány z důvodů § 9 zákona č. 1277/2020 Sb. o opatřeních souvisejících s pandemií COVID-19. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným a) dne 31. 12. 2018 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému částku 180 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách, se kterými se však dostával do prodlení a hradil jen částečně. Z tohoto důvodu bylo zažádáno o okamžité zaplacení zůstatku celého úvěru, kdy k zesplatnění částky 174 632,95 Kč došlo ke dni 30. 5. 2020. V rámci této pohledávky žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 174 632,95 Kč s úrokem z úvěru ve výši 15,90 % p.a. ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nejsou uplatňovány z důvodů § 9 zákona č. 1277/2020 Sb. o opatřeních souvisejících s pandemií COVID-19. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 6. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba] poskytla žalovanému a) peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2018 (č.l. 12-15 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal tyto uhradit spolu s úroky nejpozději do 16. 12. 2027. 9. [právnická osoba] dále poskytla žalovanému b) peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 12. 2018 (č.l. 16-19 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal tyto uhradit spolu s úroky nejpozději do 16. 10. 2026. 10. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením a proto byly pohledávky prohlášeny za splatné (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti č.l. 38, 39 spisu). 11. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 20-25, [číslo] spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 6. 8. 2020 (č.l. 26, 33 spisu) uvědoměn. 12. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ze dne 18. 3. 2021 (č.l. 29-30 spisu). 13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 17. 12. 2018 bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a dne 31. 12. 2018 peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu dohodnutými úroky zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději do 16. 12. 2027 v prvním případě a 16. 10. 2026 v případě druhém. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením a žalobce obě pohledávky zesplatnil. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru a co se týká příslušenství dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění. 16. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Po provedeném dokazování má soud za to, že se vztah účastníků řídí občanským zákoníkem a zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2018 a dne 31. 12. 2018 úvěrové smlouvy, na základě kterých poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a 180 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zaváhal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 16. 12. 2027 a 16. 10. 2026. Dne 30. 5. 2020 došlo k zesplatnění obou pohledávek, neboť žalovaný své závazky řádně a včas neplnil a porušil tak smluvní ujednání. [ulice] spořitelna na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávky za žalovaného na žalobkyni. V souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními má tak žalobkyně právo na úhradu dlužných částek a soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 19. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 10 140 Kč, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 300 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 18 342 Kč Celkem náklady řízení činí 56 239,20 Kč. 20. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 21. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi