16 C 187/2021-17 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 9. 9. 2021. Žalobou ze dne 5. 9. 2021 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, neboť dle žalobce je žalovaný schopen se živit sám, nepřipravuje se již na své budoucí povolání, když vysokou školu ukončil dne 1. 9. 2021 a nastoupil do zaměstnání. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 24. 9. 2021 tak, že s žalobou souhlasil, jelikož už se nepřipravuje na své budoucí povolání, nestuduje, naopak nastoupil do zaměstnání, je žaloba důvodná. 3. Usnesením ze dne 6. 10. 2021, č.j. 16 C 187/2021-14 byli žalobce i žalovaní vyzváni k vyjádření, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se nevyjádřili a soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, zejména obsahem spisu [spisová značka] a shodných tvrzení účastníků. <i>4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>5. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>6. Podle § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměr povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>7. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>8. Podle § 921 občanského zákoníku se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> 9. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 9. 2004, č.j. [číslo jednací] byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen do péče matce a otec se zavázal přispívat na výživu částku 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 10. 2004. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2007, č.j. [anonymizováno] [číslo jednací], pravomocným ke dni 22. 10. 2007 pak bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti o snížení výživného. Po zhodnocení tvrzení uvedených v žalobě, vyjádření žalovaného a listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil do zaměstnání a se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a této v plném rozsahu vyhověl a zrušil vyživovací povinnost ke dni 9. 9. 2021, tedy ke dni podání žaloby. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl sice plně ve sporu úspěšný, nicméně s ohledem na to, že žádné konkrétní náklady řízení nepožadoval, soud jí tyto náklady i s ohledem na postoj žalovaného a povahu sporu, nepřiznal.