18 C 260/2021-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 8. 4. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 8 577 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. V návrhu žalobkyně uvedla, že dne 9. 5. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které jí vznikl závazek dodávat žalované plyn ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutý plyn řádně a včas žalobkyni uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalobkyně žalované v období od 30. 11. 2019 do 28. 7. 2020 plyn za cenu 13 577 Kč, kterou žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 3. 8. 2020, splatnou dne 17. 8. 2020, kdy žalovaná na tuto částku uhradila dne 20. 8. 2020 částku 5 000 Kč, přičemž částka 8 557 Kč zůstala neuhrazena. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 7. 12. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-24 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o dodávce plynu dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Tato smlouva má charakter smlouvy kupní dle § 2079 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalované plyn, za což se žalovaná zavázala hradit cenu dle platných ceníků. Žalované byla za spotřebovaný plyn vystavena výše uvedená faktura, jejichž neuhrazením vznikl žalované dluh ve výši 8 577 Kč. 7. Soud shledal, že nárok žalobkyně je po právu, je podložen listinnými důkazy založenými ve spisu a je v souladu s § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. i v souladu s § 2079 občanského zákoníku, proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti faktur. 8. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. 9. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 11. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.