5 C 175/2021-53 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení 12 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 112,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 270,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 780,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 780,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 26. 2. 206 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před podpisem smlouvy zjišťovala původní věřitelka schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila pouze částku 4 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k jednání nedostavili a nepožádali o odročení, a proto soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) 3. Právní subjektivita žalobkyně i původní věřitelky byla ověřena výpisy z obchodního rejstříku. 4. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) a žalovaná podepsaly dne 26. 2. 2016 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 10 000 Kč a uhradit souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Původní věřitelka poskytla žalované částku 10 000 Kč před podpisem smlouvy (viz smlouva o půjčce č. l. 18 až 19 spisu). 5. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o půjčce důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty (č.l. 20 spisu) vyplývá, že žalovaná dne 26. 2. 2016 požádala o půjčku ve výši 10 000 Kč a do zákaznické karty uvedla, že je svobodná, má dvě nezaopatřené děti, žije s rodiči v rodinném domě, je v domácnosti, má důchod ve výši 9 000 Kč, mateřskou ve výši 7 800 Kč, přídavky na děti ve výši 1 000 Kč a výživné ve výši 1500 Kč. Výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč, splátky úvěru 720 Kč a ostatní náklady 200 Kč. Celkové příjmy tak činí 19 300 Kč a výdaje 9 920 Kč. V kolonce„ dokumenty na ověření finanční situace“ je zatržen výpis z účtu, výměr podpory a složenka. Přitom ze seznamu věcí (č.l. 46 až 47 spisu) vyplývá, že žalovaná měla v roce 2015 exekuci k návrhu oprávněné [právnická osoba] Soud nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o tom, že je povinna navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, že původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, zejména zda a jaké si původní věřitelka vyžádala doklady o výdajích žalované, o tom, zda a jaké má úvěry či půjčky u třetích subjektů, zda své závazky řádně splácí, zda nemá exekuce apod., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 22 až 25 spisu včetně seznamu pohledávek č.l. 26 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019, který obsahoval i výzvu k plnění ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (viz č.l. 27 spisu a podací lístek č.l. 28 spisu). 7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dne 26. 2. 2016). Žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč. Před podpisem smlouvy o půjčce původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalované zejména ohledně tvrzených výdajů a neověřila si výši skutečných výdajů žalované ani to, zda má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí apod. Přesto původní věřitelka půjčku žalované poskytla, i když tato byla pouze příjemcem (blíže nespecifikovaného) důchodu ve výši 9 000 Kč a mateřské ve výši 7 800 Kč. Přídavky na děti a výživné jsou příjmy určené pro nezletilé děti žalované, nikoliv pro žalovanou, proto neměly být vůbec zohledněny. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 8. Soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>10. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce a zápůjčku splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalované obsažená v zákaznické kartě a zejména tvrzené výdaje žalované nebyly nijak ověřeny. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce ze dne 26. 2. 2016 za absolutně neplatnou dle § 580 ve spojení s § 588 o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila původní věřitelce částku 4 700 Kč. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni, na niž byla pohledávka postoupena, zůstatek jistiny ve výši 5 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta. 13. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dlu