5 C 2/2021-29 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jel dne [datum] v 21:10 hodin linkou C metra [anonymizováno] hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou při kontrole shora uvedených linek a o tomto byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek PID a tarifu PID tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka], a to za každou jednotlivou jízdu bez platného jízdního dokladu. Splatnost jízdného i přirážky nastala dnem uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje za doručovací adresu jeho trvalé bydliště, tj. [obec], [ulice a číslo]. Na této adrese sídlí městský úřad. Soud nezjistil skutečnou adresu žalovaného, nepovažoval však za nutné ustanovit žalovanému opatrovníka jako osobě neznámého pobytu, neboť ustanovení opatrovníka nevyžaduje ochrana zájmů žalovaného, když uplatněný nárok vyplývá zcela jednoznačně z listinných důkazů předložených žalující stranou. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., tj. [datum]. Z § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Současně se žalobou doručil soud žalovanému výzvu, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání a vycházel přitom pouze z listinných důkazů obsažených ve spise. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jel dne [datum] linkou C metra [anonymizováno] hromadné dopravy provozované žalobkyní bez jízdního dokladu, a proto byl pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného ve výši [částka] a k úhradě přirážky k jízdnému, která dle smluvních přepravních podmínek činí [částka]. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně jako provozovatel městské hromadné dopravy v [obec] má vůči žalovanému nárok na zaplacení jízdného ve výši [částka] dle tarifu, neboť žalovaný nastoupil do vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši [částka] za jízdu bez jízdního dokladu, a to dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí [částka], což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala dnem uskutečnění přepravy, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen AT), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, náhradu hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši [částka]. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.