5 C 296/2021-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 358,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 700 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 21. 3. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla předchozí věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 12. 2007. Žalovaný uhradil pouze částku 7 900 Kč a dosud dluží částku 16 700 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu byly žaloba i předvolání doručeny do vlastních rukou dne 10. 11. 2021, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku. 5. Smlouvou o půjčce a zákaznickou kartou (č.l. 14 až 15 spisu) bylo prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí půjčky dne 20. 3. 2007, přičemž uvedl, že osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem ve výši 28 000 Kč měsíčně a výdaji ve výši 24 500 Kč měsíčně. Téhož dne podepsali žalovaný a zástupce společnosti [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) smlouvu o půjčce, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč nejpozději do 26. 12. 2007. 6. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil částku 7 900 Kč. 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). 8. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku ve výši 15 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 9 600 Kč. Původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 7 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 9. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku. <i>10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>12. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 40 týdnů (tj. 280 dní), poslední splátka měla být tedy uhrazena do 26. 12. 2007. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčku ve výši 15 000 Kč a zaplatit úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 9 600 Kč ve 40 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila 83,4 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba v této výši je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v roce 2007 činila průměrně 15 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 83,4 % ročně (tedy více než pětinásobný) jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 7 900 Kč, uhradil tím část jistinu půjčky, a žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena, má nárok na zaplacení zůstatku jistiny ve výši 7 100 Kč. Ve zbývajícím rozsahu tedy musela být žaloba zamítnuta. Je přitom nerozhodné, že původní věřitel nazval sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka], popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. 14. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 7 100 Kč, když neuhradil dlužnou částku do 26. 12. 2007, žalobkyně požaduje úroky z prodlení od 3. 1. 2008. Soud přepočítal zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, a to za období od 3. 1. 2008 do 18. 12. 2020 na částku 7 278,92 Kč, tato částka tak byla žalobkyni přiznána a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 15. V tomto sporu byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek ve výši 200 Kč. 17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.