5 C 6/2021-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení [částka] s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží televizní poplatky za říjen 2017 až leden 2020, tj. za 28 měsíců po [částka]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což jsou [obec a číslo]. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni [datum] (následujícího dne byly písemnosti vloženy do domovní schránky adresáta). Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se do evidence poplatníků v prosinci 2011. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný nehradil televizní poplatky za říjen 2017 až leden 2020, tj. za 28 měsíců. Žalovaný neuhradil televizní poplatky ani na základě výzev žalobkyně ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], které byly odeslány doporučeně na adresu žalovaného. 4. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů v platném znění. 5. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. <i>6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.</i> <i>7. Podle přechodného ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí [částka], měsíční výše televizního poplatku činí [částka].</i> 8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Žalovaný se stal držitelem (resp. vlastníkem) televizního přijímače a přihlásil se k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný televizní poplatky neplatil ve shora uvedeném období, tj. celkem 28 měsíců. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. [částka]. Žalovaný tak dluží televizní poplatky za 28 měsíců po [částka] v celkové výši [částka]. 9. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona [číslo] byly televizní poplatky splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně (popř. od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 9 % ročně a od [datum] do [datum] ve výši 9,75 % ročně a od [datum] ve výši 10 % ročně), a to od 16. dne příslušného měsíci do [datum]. Takto vypočtené úroky z prodlení činí [částka]. 10. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, současně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH ve výši [částka], neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř. 12. Odůvodnění rozsudku je zkrácené dle § 157 odst. 4 o.s.ř.