12 C 190/2022-22 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] je ve vlastnictví žalovaného. Uvedla, že dne 1. 3. 2019 v 17:50 hodin uzavřela jako prodávající kupní smlouvu s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě byl shora specifikovaný osobní automobil. V závěrečných ustanovení smlouvy je uvedeno, že vlastnické právo přechází na kupujícího zaplacením kupní ceny, která byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl na základě plné moci přepsat vozidlo ve lhůtě 10 dnů. Ve smlouvě se zavázal k nahlášení změny vlastnictví v evidenci motorových vozidel, což dodnes neprovedl. Žalobkyně proto žádost o přepis vozidla podala sama, avšak žalovaný na to nereagoval. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil Okresního soudu Brno-venkov svou místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu, na které si ji žalovaný spolu s usnesením o vyslovení místní nepříslušnosti osobně převzal. Následně mu na tuto adresu byla doručena žaloba znovu, a to spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě, na což již žalovaný nereagoval. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalobkyně i žalovaného předpokládal, že nemají žádné námitky. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci: 6. Žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne 1. 3. 2019 v 17:50 hodin kupní smlouvu o prodeji ve výroku tohoto rozsudku specifikovaného motorového vozidla Škoda Fabia. V čl. IV. kupní smlouvy byla dohodnuta kupní cena 10 000 Kč s tím, že kupní cena byla uhrazena v hotovosti při podpisu kupní smlouvy. V čl. VI. kupní smlouvy se žalovaný zavázal k nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Dne 20. 3. 2019 žalovaná sama podala žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele předmětného silničního vozidla. Ze sdělení registru silničních vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je vedena žalobkyně. 7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. je ve věci dán potřebou odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem evidovaným v registru silničních vozidel, a tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení vlastníka vozidla. Je plně v zájmu žalobkyně, aby nadále nebyla vedena coby vlastník předmětného vozidla a v důsledku tohoto postavení nebyla nadále obtěžována žádostmi třetích osob spojených s plněním povinností vyplývajících z vlastnictví vozidla. Žalobkyně tudíž je ve věci aktivně legitimována. 9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně zakoupil předmětné vozidlo kupní smlouvou uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. o. z. V souladu s ujednáním kupní smlouvy byl žalovaný povinen nahlásit změnu vlastníka v registru silničních vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný vozidlo převzal, nicméně o zápis změny vlastníka nepožádal. Ke změně v zápisu vlastníka vozidla nedošlo ani na základě žádosti žalobkyně, která nedisponuje vozidlem ani doklady k němu, nemá proto možnost sama adekvátně požádat o zápis změny vlastníka, přičemž žalovaný jí součinnost neposkytuje. Soud proto návrhu žalobkyně na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný, vyhověl. 11. Soud dále dodává, že přestože není možno tímto rozhodnutím uložit žalovanému povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, a to neprodleně, je nutno uvést názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20:„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“ 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, měla by tedy právo na náhradu nákladů řízení, nicméně výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.