12 C 3/2022-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné dne 12. 1. 2022 ve znění doplnění žaloby podáním ze dne 31. 1. 2022 domáhala stanovení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné rozvedené manželky ve výši 2 500 Kč měsíčně. Tvrdila, že s žalovaným nežije v jedné domácnosti, žalovaný je odstěhován od 15. 5. 2021 a rozvedli se 4. 10. 2021 s právní moci ke dni 9. 11. 2021. Již jednou žalobu na stanovení výživného žalovanému podala, ovšem žalobu následně stáhla, když se měl soud konat v [obec]. Ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je vedena na úřadu práce, pobírá sociální dávky – na živobytí v měsíční částce 2 860 Kč, na bydlení v měsíční výši 3 159 Kč, stravenky v měsíční hodnotě 900 Kč. Z toho měsíčně platí byt částkou 2 750 Kč, inkaso částkou 800 Kč, úklid chodeb 90 Kč, léky asi 200 Kč. V bytě žije sama. 2. V podání ze dne 19. 5. 2022 žalobkyně tvrdila, že její příjmy představují sociální dávky – na živobytí v měsíční částce 1 740 Kč, na bydlení v měsíční výši 2 560 Kč, stravenky v měsíční hodnotě 900 Kč. Výdaje představuje nájem v měsíční výši 2 750 Kč a inkaso 1 100 Kč. Žalovaný pracuje u kamaráda na černo, avšak práci zapírá. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 27. 7. 2019. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými ve spise, z čehož vzal za prokázaný následující skutkový stav: 6. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9. 11. 2021, bylo rozvedeno manželství účastníků. Z rozsudku se podává, že manželství účastníků bylo uzavřeno před Magistrátem města Havířova dne [datum], v době rozvodu spolu účastníci již asi pět měsíců nežili a společně nehospodařili, příčina rozvratu manželství byla shledána na straně obou účastníků. Z poštovních poukázek na č. l. 12 spisu bylo zjištěno, že žalobkyni bylo v lednu 2022 vyplaceno úřadem práce 3 159 Kč a 2 860 Kč. Za nájem bytu žalobkyně uhradila v lednu 2022 částku 2 750 Kč, za energie 679 Kč (vizte doklady na č. l. 13). 7. Jak již bylo řečeno výše, žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o tom, že její neschopnost živit se má svůj původ v manželství s žalovaným nebo v souvislosti s ním. 8. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 9. Podle § 760 odst. 1 o. z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 téhož ustanovení při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 téhož ustanovení pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném. 10. Podle § 761 odst. 2 o. z. nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. 11. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 12. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je třeba uvést, že manželství účastníků trvalo necelých 13 měsíců, přičemž do okamžiku odstěhování žalovaného ze společné domácnosti spolu účastníci fakticky žili v manželství necelých 7 měsíců. Neschopnost žalobkyně živit se tedy jistě nemá svůj původ v manželství ani v souvislosti s ním; ostatně žalobkyně příčinnou souvislost mezi neschopnosti živit se a manželstvím ani netvrdila, natož aby takovou příčinnou souvislost prokázala. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně není zaměstnaná, když plně spoléhá na systém státní sociální podpory, a to navzdory tomu, že v řízení netvrdila (a ani neprokázala), že by jí snad v zaměstnání bránila nějaká závažná překážka (nepříznivý zdravotní stav apod.). Soud v rámci rozhodování o výživném vzal náležitě v potaz všechny skutečnosti uvedené v § 760 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že v projednávané věci jakkoli nejsou splněny podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželky žalobkyni, proto žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl sice procesně zcela úspěšný, avšak v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly.