12 C 68/2022-83 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 664,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 216,50 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 500 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že na základě žádosti žalovaného ze dne 1. 12. 2014 založila žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Následně byla mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 1. 2016 uzavřena smlouvu o kontokorentu [číslo], na základě které bylo žalovanému otevřeno povolené přečerpání běžného účtu, na jehož základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o kontokorentu ze dne 7. 6. 2019 byl úvěrový limit navýšen na částku 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně. Dle čl. 5 obchodních podmínek je splatnost úroku z vyčerpané částky na konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný byl povinen zajistit na účtu dostatek prostředků pro automatickou úhradu měsíčních splátek. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, a proto žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky z úvěru za okamžitě splatné ke dni 30. 3. 2021. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatky za výzvy 3x 500 Kč, úrok ve výši 17,90 % ročně z dlužné jistiny od 30. 3. 2021 do 14. 2. 2022 (kapitalizovaný na částku 2 664,24 Kč), zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků za období od 30. 3. 2021 do 14. 2. 2022 (kapitalizovaný na částku 1 216,50 Kč). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Žalobkyně (jejíž právní subjektivita byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku) vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] (vizte žádost o založení osobního účtu č. l. 22 spisu). Na základě žádosti žalovaného ze dne 25. 1. 2016 (vizte žádost o kontokorent na č. l. 18 spisu) podepsali téhož dne žalobkyně a žalovaný smlouvu o kontokorentu (vizte č. l. 19 spisu), jejíž součástí byly předsmluvní informace (č. l. 20 spisu) a Podmínky pro kontokorent (č. l. 14 až 17 spisu). Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent k účtu [bankovní účet] s úvěrovým limitem 5 000 Kč za úrokovou sazbu 17,90 % ročně, RPSN 29,12 % ročně. Úvěr mohl žalovaný čerpat od 28. 1. 2016. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za první a další upomínku 300 Kč, za výzvu 500 Kč. Úrok z čerpaných peněžních prostředků byl splatný vždy na konci každého kalendářního měsíce. Dodatkem ze dne 7. 6. 2019 (č. l. 21 verte spisu) účastníci navýšili úvěrový limit na částku 15 000 Kč s účinnosti od 18. 6. 2019, nová výše RPSN činila 26,36 % ročně. 5. Žalobkyně prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného (vizte č. l. 23 až 27 spisu, č. l. 29 spisu, č. l. 49 až 59 spisu, rovněž informace poskytnuté žalovaným v žádosti o kontokorent). 6. Žalovaný úvěr čerpal, když vyčerpal jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč (viz obrat na účtu č. l. 31 až 48 spisu, výpis z účtu č. l. 30 spisu). 7. Žalovaný nedodržel podmínky smlouvy o kontokorentu, neboť nezajistil na účtu dostatek peněžních prostředků pro splácení úvěru, a proto žalobkyně dopisem ze dne 1. 4. 2021 prohlásila úvěr za splatný k datu 30. 3. 2021. Dopis byl odeslán doporučeně žalovanému na adresu uvedenou žalovaným (vizte č. l. 62 až 63 spisu, č. l. 28 spisu). 8. Žalovaný úvěr nesplatil ani přes opakované výzvy žalobkyně (vizte č. l. 60 až 61 spisu, č. l. 63 verte až 67 spisu). 9. Ze shora provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 10. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru formou přečerpání svého běžného účtu (tzv. kontokorent). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a úvěr schválila. Následně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o kontokorentu včetně dodatku, na základě kterých umožnila žalobkyně žalovanému čerpat finanční prostředky do záporného zůstatku s limitem 15 000 Kč za úrokovou sazbu 17,90 % ročně. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet a hradit poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Žalovaný nedodržel podmínky smlouvy o kontokorentu (nezajistil dostatek prostředků na účtu pro úhradu kontokorentu), a proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 30. 3. 2021 a vyzvala žalovaného ke splacení úvěru. Žalovaný, který neprokázal opak, dosud dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatky za výzvy k úhradě dluhu ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 664,24 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 216,50 Kč. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. 16. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o úvěr spotřebitelský. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o úvěru (kontokorentu) ve znění dodatku se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr s limitem 15 000 Kč za úrok ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet. Žalovaný vyčerpal fina