12 C 95/2022-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná dne 1. 9. 2019 uzavřela se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] (dále jen "ČPD"), Smlouvu o obchodním zastoupení a pomoci při správě č. [anonymizováno] (dále jen " Smlouva), na jejímž základě žalovaná, jako podnikatel, pro [anonymizováno] vykonávala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. K zániku smluvního vztahu založeného Smlouvou došlo na základě Dohody o ukončení spolupráce ze dne 6. 3. 2020 Smluvní vztah založený Smlouvou tedy trval od 1. 9. 2019 do 19. 3. 2020. Dle ustanovení článku XIII odst. 6 Smlouvy se zprostředkovatel zavazuje nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení Smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu mezi ním a [anonymizováno]. V případě naplnění dané podmínky je pak dle odst. 7 stejného článku zprostředkovatel povinen uhradit [anonymizováno] smluvní pokutu až ve výši 30 000 Kč. Jelikož došlo k zániku smluvního vztahu z důvodu na straně žalované, uplatnila [anonymizováno] vůči žalované sjednanou smluvní pokutu, a to ve výši 17 000 Kč. K její úhradě vyzvala [anonymizováno] žalovanou výzvou k úhradě smluvní pokuty ve výši nákladů na registraci a adaptaci ze dne 6. 4. 2020. Ke dni 1. 7. 2020 došlo k fúzi společnosti [právnická osoba], [IČO] a společnosti [právnická osoba], [IČO], které se sloučily do jedné společnosti s názvem [právnická osoba] Na dlužnou částku bylo započteno plnění žalované ve výši 12 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje dle § 46b písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu její sídlo (jde o podnikající fyzickou osobu), tj. adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v základních registrech (informační systém evidence obyvatel, registr ekonomických subjektů) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu a rovněž na evidovanou adresu trvalého pobytu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Ze smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. [anonymizováno] zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně (ještě pod obchodní firmou [právnická osoba]) se žalovanou dne 1. 9. 2019, a to na dobu neurčitou. Smlouvou se žalovaná zavázala zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv s třetími osobami pro žalobkyni, která se zavázala zaplatit za tuto činnost žalované odměnu. Žalovaná se dále mimo jiné zavázala nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta až do výše 30 000 Kč (čl. XIII smlouvy). K ukončení smluvního vztahu došlo dohodou o ukončení spolupráce ze dne 6. 3. 2020 s účinností k 19. 3. 2020, a to z důvodů na straně žalované, jak je v dohodě výslovně uvedeno (čl. II, bod 1). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 17 000 Kč výzvou ze dne 6. 4. 2020, která byla žalované odeslána dne 7. 4. 2020. K úhradě poskytla žalobkyně žalované lhůtu dvaceti dní od doručení výzvy. Žalovaná uhradila pouze 12 000 Kč (v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila). 5. Ke dni 23. 7. 2020 došlo ke změně obchodní firmy žalobkyně z [právnická osoba] na [právnická osoba] 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 9. 2019 smlouvu o obchodním zastoupení dle ustanovení § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Účastníci uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou a žalovaná se mimo jiné zavázala nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu s tím, že v případě porušení tohoto závazku bude žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty až do výše 30 000 Kč. K ukončení smluvního vztahu došlo dohodou o ukončení spolupráce ze dne 6. 3. 2020 s účinností k 19. 3. 2020 z důvodů na straně žalované. Smluvní vztah trval tedy od 1. 9. 2019 do 19. 3. 2020, tedy méně než osmnáct měsíců, žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 17 000 Kč, a to ve lhůtě dvaceti dnů od doručení výzvy, která byla odeslána dne 7. 4. 2020. Žalovaná na tuto částku uhradila pouze 12 500 Kč, proto soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou žalobkyně požaduje zaplacení zbývající částky 4 500 Kč, je důvodná a je namístě jí v plném rozsahu vyhovět. Nárok žalobkyně vyplývá ze smluvních ujednání a ustanovení občanského zákoníku o smluvní pokutě (§ 2048 a násl.). 7. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením dlužné částky, má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněno ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky za období ode dne následujícího po posledním dnu lhůty k plnění dle výzvy ze dne 6. 4. 2020, soud tedy žalobkyni vyhověl i co do výše úroku z prodlení. 8. Neboť jde o závazkový vztah mezi podnikateli, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Jejich výše je dána ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalované předžalobní upomínku, má proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) dle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „a. t.“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 819 Kč. 10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.