16 C 231/2021-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2021 ve znění doplnění ze dne 20. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 28. 2. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 27. 12. 2017 bezhotovostně částku 7 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 27. 2. 2018. Úvěr byl vyřizován prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, kdy dle tvrzení žalobkyně nebylo uhrazeno ničeho, byla mu dne 2. 2. 2021 zaslána upomínka s výzvou k plnění. U žalovaného byla ověřována úvěruschopnost. 2. Pohledávku za žalovaným nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní. 3. Okresní soud v Kroměříži dne 16. 8. 2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 84792/2021-20, který byl usnesením ze dne 22. 10. 2021 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 25. 11. 2021, č.j. 16 C 231/2021-31 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště a následně vhozena do domovní schránky. Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. 5. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, kterými byly smlouva o spotřebitelském úvěru, doklad o vyplacení, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzva k zaplacení s podacím lístkem. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 27. 12. 2017 bezhotovostně částku 7 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 27. 2. 2018 (viz smlouva č.l. 12-14). 8. Smlouvou o postoupení pohledávky (č.l. 24-25) byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobce. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, kdy žalovaný byl zároveň vyzvána k úhradě před podáním žaloby (č.l. 26-27). 9. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 10. Původní věřitelka [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s poplatky do 27. 2. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně nedoložila, zda a jakým způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl, přičemž věc právně posoudil ve smyslu ustanovení § 2991 z.č. 89/2012 Sb. a co se týká příslušenství dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění, kdy uzavřenou úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou pro absenci přezkumu schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 13. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 14. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, tj. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč 15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.