16 C 39/2022-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 8 255 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši 7,75 % a úhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 25. 8. 2009 uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, a to nejpozději do 19. 10. 2010. 2. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. k 19. 10. 2010. Celková výše úhrad ze strany žalované činila částku 10 105 Kč. 3. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno] s účinností od 1. 7. 2016, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 7. 2015. Pohledávka na žalobkyni pak byla postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 s účinností ke dni 24. 8. 2018 O tomto byla žalovaná informována přípisem ze dne 17. 9. 2018. Od postoupení pohledávek žalovaná nehradila ničeho. 4. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku dne 15. 2. 2022. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované dne 25. 8. 2009 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce (viz smlouva o půjčce a smluvní podmínky smlouvy č.l. 11-12). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 10 000 Kč spolu s částkou 8 360 Kč představující souhrnný poplatek v 69 týdenních splátkách po 310 Kč a jednou po 70 Kč (tedy 1 240 Kč měsíčně), nejpozději do 19. 10. 2010 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 224,28 %. Žalovaná dle tvrzení žalobce na dlužnou částku uhradila celkem 10 105 Kč. 9. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávek č.l. 13-34, příloha ke smlouvám na č.l. 35-36 spisu). O tomto byla žalovaná dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018 informována (viz č.l. 37-38, č.l. 39-40). 10. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne 17. 2. 2022 doporučeně (č.l. 41-42). 11. Statistikou české národní banky bylo prokázáno, že úrokové sazby v daném období u krátkodobých úvěrů činily od 6 % do 13 % ročně. 12. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku, a dále dle zákona č. 321/2001 Sb. <i>13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>14. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>15. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 17. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytl původní věřitel žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 60 týdnů. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli půjčku ve výši 10 000 Kč a úroky ve výši 8 360 Kč (nazvané souhrnný poplatek) v 59 pravidelných týdenních splátkách po 310 Kč a 60. splátce po 70 Kč. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy několikanásobně překročila obvyklou úrokovou sazbu v daném období, je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. 18. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB (viz [příjmení] [jméno]) vyplývá, že úroková sazba poskytovaná bankami v daném období u bank činila 6 % až 13 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve sjednané výši jako nemravný. 19. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku (s přihlédnutím k celkovým nákladům spotřebitelského úvěru) je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Je přitom nerozhodné, že původní věřitel nazval sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17Co 592/2008, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003. 20. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu v části, ve které se domáhal, žalobce zaplacení úroku ze smlouvy, zamítl a v této souvislosti byl zamítnut nárok na zaplacení částky 8 255 Kč s příslušenstvím, neboť tato částka byla žalovanou zcela zaplacena, když původní věřitel poskytl žalované částku 10 000 Kč, na kterou uhradila dle tvrzení žalobce 10 105 Kč. 21. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 22. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 23. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 600 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. 24. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].