16 C 7/2022-80 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 1. 10. 2021 domáhala na žalovaném shora uvedené částky s příslušenstvím. 2. Žalobce tvrdil, že žalovaný a) dne 19. 3. 2018 cestoval dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba], a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], bez platného jízdního dokladu. Tím porušil přepravní řád žalobce, když dle tarifu [anonymizována dvě slova] činilo jízdné 27 Kč a přirážka 1 000 Kč; b) dne 31. 10. 2017 cestoval dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba], a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], bez platného jízdního dokladu. Tím porušil přepravní řád žalobce, když dle tarifu [anonymizována dvě slova] činilo jízdné 19 Kč a přirážka 1 000 Kč. 3. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 28. 3. 2019 a 28. 2. 2019, přičemž předtím byla pohledávka postoupena [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvou ze dne 15. 12. 2015. 4. Žalovanému byla zaslána dne 27. 4. 2019 předžalobní výzva k zaplacení, avšak neúspěšně. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště uvedené v záhlaví rozhodnutí. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 6. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. 7. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 8. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 9. Žalovaný dne 19. 3. 2018 a 31. 10. 2017 cestoval bez jízdního dokladu vlakem společnosti [právnická osoba], o čemž bylo sepsáno oznámení o závadách a vydáno potvrzení o nedodržení SPPO. Proto byl pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného ve výši 27 Kč a 19 Kč a přirážky k jízdnému ve výši á 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvami o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a vyzván k úhradě. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 11. Žalobce nabyl od [právnická osoba] a.s. pohledávku za žalovaného, resp. nárok na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 027 Kč a 1 019 Kč, a to dle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Mezi právním předchůdcem žalobce jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného právním předchůdcem žalobce. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci přirážku k jízdnému ve výši stanovené v tarifu [anonymizována dvě slova], ze kterých vyplývá, že přirážka ke každému jízdnému činí 1 000 Kč, což je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 12. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala dnem uskutečnění přepravy, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 14. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o.s.ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. 15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 17. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.