16 C 78/2022-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 4 000 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila toliko 2 150 Kč. 2. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2021 na společnost [právnická osoba], [IČO] a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2021 na žalobce. 3. Žalobce požaduje po žalované vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 1 850 Kč představující rozdíl mezi zapůjčenou a vrácenou částkou. 4. Okresní soud v Kroměříži dne 15. 3. 2022 ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 28318/2022-10, který byl usnesením ze dne 4. 5. 2022 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 27. 5. 2022, č.j. 16 C 78/2022-35 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nemá datovou schránku, ani si nezvolila jinou doručovací adresu, a proto soud považuje za doručovací adresu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) adresu trvalého pobytu uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí. Dále byla usnesení s žalobou žalované zaslána na adresu [adresa žalované], kde byla zásilka dne 13. 6. 2022 vhozena do schránky. Současně byla žalované doručena výzva, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání, a proto soud rozhodl jen na podkladě listinných důkazů obsažených ve spisu, aniž nařizoval jednání, a to v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru (viz smlouva n na č.l. 19) ve znění smluvních podmínek (č.l. 20). Na základě této smlouvy obdržela žalovaná částku 4 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru č.l. 21). Na základě smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] a následně na žalobce (viz smlouvy o postoupení pohledávek č.l. 22-28). Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2021 (viz č.l. 29 a podací arch na č.l. 30). Žalobce doložil předžalobní výzvu ze dne 3. 12. 2021, ke které připojil podací arch ze dne 12. 10. 2021 (viz č.l. 30). Soud žalobce vyzval k vysvětlení této nesrovnalosti, žalobce se však nijak nevyjádřil. 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Ze shora provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 10. Žalovaná na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru získala od právního předchůdce žalobce částku 4 000 Kč, na kterou uhradila celkem 2 150 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, který se žalobou domáhá vrácení bezdůvodného obohacení žalovanou představující rozdíl mezi zapůjčenou a uhrazenou částkou. 11. Soud věc posuzoval dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 15. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr 4 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná uhradila toliko 2 150 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaná je povinna zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, a které žalovaná nijak nezpochybnila, ohledně jejího plnění. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatila. Soud proto zavázal žalovanou plnit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, a to z titulu bezdůvodného obohacení. 16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 17. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, tj. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. 18. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 19. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.