17 C 152/2021-8 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 10. 2021 domáhal s žalobce zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, svému synovi. Uvedl, že dne 10. 6. 2021 se žalovaný vyučil elektrotechnikem a od 1. 9. 2021 pracuje v [obec] ve [právnická osoba] [anonymizováno], je tedy schopen se sám živit. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě a společně s tím jej poučil, že je ve vyjádření povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu, uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé rozsudkem pro uznání. Pokud nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, k vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovanému bylo usnesení specifikované v odstavci 2. tohoto rozsudku doručeno do vlastních rukou dne 9. 11. 2021. Žalovaný však na výzvu soudu nikterak nereagoval. 4. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 5. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 6. Podle § 114b odst. 3 a 4 o. s. ř., usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 7. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odstavec 3) musí být poučen. 8. Podle § 153a odst. 3 a 4 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 9. Třicetidenní lhůta k podání písemného vyjádření ze strany žalovaného uplynula dnem 9. 12. 2021. Ačkoliv byl žalovaný řádně poučen, nereagoval včas a řádně na výzvu soudu a k žalobě se ve třicetidenní lhůtě ode dne doručení usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (ani později) písemně nevyjádřil. Pokud žalovaný ve stanovené lhůtě nesplnil bez vážného důvodu svoji povinnost se ve věci samé písemně vyjádřit a ani před uplynutím této lhůty soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (tzv. fikce uznání). 10. Jelikož se má za to, že žalovaný nárok žalobce uznal a současně nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o nároku žalobce, aniž ve věci nařídil jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. 11. Žalobce, otec žalovaného, byl v souladu s § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinen přispívat na výživu svého syna, žalovaného. Jelikož již žalovaný ukončil přípravu na své budoucí povolání a od 1. 9. 2021 je zaměstnán, tedy má příjmy a je tak schopen se sám živit, soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému (§ 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti od 1. 11. 2021, kdy jelikož byl žalovaný v tuto dobu již schopen se sám živit, bylo možno návrhu vyhovět i v této části. 12. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, pak žalobce (v řízení nezastoupený) byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, resp. žádné náklady řízení nepožadoval, když soud vzal do úvahy i povahu sporu (ukončení vyživovací povinnosti soudním rozhodnutím, když jiným rozhodnutím byla tato povinnost stanovena), a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 13. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.