5 C 11/2022-22 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 domáhala na žalované zaplacení 945 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 91,60 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 30. 9. 2017. Žalované tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná dluží televizní poplatky za duben a červenec až prosinec 2020, tj. za 7 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 7. 2. 2022 (dne 8. 2. 2022 byly písemnosti vloženy do domovní schránky adresáta). Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. 3. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se do evidence poplatníků v září 2017. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná nehradila televizní poplatky za období duben a červenec až prosinec 2020, tj. za 7 měsíců. Žalovaná neuhradila televizní poplatky ani na základě výzev žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021, které byly odeslány doporučeně na adresu žalované. 4. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů v platném znění. <i>5. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač.</i> <i>6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.</i> <i>7. Podle přechodného ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> 8. Soud zjistil, že žalovaná se stala držitelem (resp. vlastníkem) televizního přijímače a přihlásila se k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná televizní poplatky neplatila ve shora uvedeném období, tj. celkem 7 měsíců. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 135 Kč. Žalovaná tak dluží televizní poplatky za 7 měsíců po 135 Kč v celkové výši 945 Kč. 9. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona [číslo] byly televizní poplatky splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně za první pololetí roku 2020 a 8,25 % ročně za druhé pololetí roku 2020, a to vždy od 16. dne příslušného měsíce do 27. 10. 2021. Takto vypočtené úroky z prodlení činí 91,60 Kč. 10. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, současně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 12. Odůvodnění rozsudku je zkrácené dle § 157 odst. 4 o. s. ř.