5 C 271/2021-21 — Okresní soud v Kroměříži

1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 14. 9. 2021 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené, manželka se od manžela odstěhovala dne 10. 8. 2021, neboť ten jí opakovaně v podnapilém stavu napadl. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil. 3. Manžel si nezvolil doručovací adresu ani nemá datovou schránku, a proto soud považuje za jeho doručovací adresu ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) adresu místa pobytu cizince na území České republiky (adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí). Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Návrh i předvolání k jednání byly zaslány manželovi na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Manžel si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje návrh i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 20. 12. 2021 (dne 27. 12. 2021 byla písemnost vložena do domovní schránky adresáta). Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela, jak to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Z výpovědí manželky a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [obec] (Česká republika). Z manželství se děti nenarodily. U manželky se jedná o první manželství, u manžela o druhé manželství. Manželka je státním příslušníkem České republiky a manžel je státním příslušníkem [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], oba manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky Poslední společné bydliště manželů bylo v [obec], okres [okres]. Manželé spolu nežijí od srpna 2021, kdy se manželka odstěhovala. Z usnesení Komise k projednávání přestupků [územní celek] ze dne 9. 9. 2021, [číslo jednací] vyplývá, že s manželem bylo zahájeno řízení o přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) a c) a proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měl úmyslně dopustit [celé jméno manžela] v podnapilém stavu (naměřeno 1,92 promile alkoholu) tím, že v době od 23:30 dne 10. 8. 2021 do 00:05 dne 11. 8. 2021 v bytě ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec] hrubě urazil na cti svou manželku [celé jméno manželky] slovy:„ Jsi kurva, táhni.“ a následně svou manželku zezadu fyzicky napadl tak, že ji uchopil za zápěstí obou rukou, které jí zkroutil za záda a vzal jí mobilní telefon zn. Nokia 2.4., který pak zničil rozlomením. Manželka nemá zájem o obnovení soužití s manželem, a to s ohledem na jeho špatné chování vůči ní zejména v opilosti. 5. Ve smyslu § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) soud upustil od výslechu manžela, neboť tento se k jednání soudu nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno. S ohledem na chování manžela, který dle sdělení manželky o rozvodovém jednání ví, ale tomuto se zjevně vyhýbá, lze mít za to, že výslech manžela by byl spojen s velkými obtížemi. 6. Vzhledem k tomu, že manžel je státní příslušník [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], zabýval se soud nejprve otázkou, zda je dána pravomoc zdejšího soudu a podle kterého právního řádu je třeba postupovat. <i>7. Podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“) se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.</i> <i>8. Podle ustanovení § 8 z. m. p. s . české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv.</i> <i>9. Podle ustanovení § 50 odst. 1 z. m. p. s. se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.</i> <i>10. Podle ustanovení § 49 odst. 1 z. m. p. s. se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.</i> 11. Z členství České republiky v Evropské unii plyne povinnost vnitrostátních soudů aplikovat příslušné přímo použitelné předpisy unijního práva přednostně před vnitrostátním právem (srov. ustanovení § 2 z. m. p. s. a čl. 10 Ústavy ČR). Vzhledem k tomu, že manžel je sice státním občanem [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], které [anonymizováno] není členem Evropské unie, má však obvyklé bydliště na území České republiky, přičemž i poslední společné bydliště manželů bylo na území České republiky, je nezbytné za účelem určení pravomoci soudů České republiky v projednávaném případě aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále„ nařízení Brusel II bis“). Dané nařízení se podle svého čl. 1 odst. 1 písm. a) vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území (mimo jiné) mají manželé obvyklé bydliště. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že manželka je občanem České republiky, manžel je občanem [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], nicméně oba manželé mají obvyklé bydliště v České republice. Ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení je tedy dána pravomoc českých soudů. 12. Rozhodné právo (hmotné právo, podle něhož mají být poměry mezi účastníky posuzovány) není upraveno unijními předpisy, které by byly pro Českou republiky závazné, a proto je třeba postupovat podle pravidel obsažených ve vnitrostátním právu (§ 2 z. m. p. s.). V řízení o rozvod manželství má být rozhodováno podle právního řádu, který je účastníkům nejbližší. Tomu odpovídají i kolizní normy obsažené v ustanoveních § 50 a § 49 z. m. p. s., podle nichž je pro určení rozhodného právního řádu, kterým se budou řídit osobní poměry manželů (a tedy i rozvod manželství), na prvním místě nezbytné zjišťovat existenci shodného občanství manželů. Pokud by manželé shodné státní občanství neměli, je možné přistoupit k aplikaci právního řádu, ve kterém manželé mají společný pobyt. V posuzovaném případě jsou manželé občany různých států, mají však společný pobyt na území České republiky. Z toho důvodu se rozvod manželství řídí v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 z. m. p. s . českým právním řádem. <i>13. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu</i> <i>a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo</i> <i>b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> <i>14. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>15. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Manželské soužití účastníků je možné považovat za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno ve smyslu § 755 o. z., neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., a to od srpna 2021 (pět měsíců), a manželka nemá zájem manželské soužití obnovit. Jsou tedy splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 o. z., a soud návrhu vyhověl a manželství rozvedl, když neshledal žádné okolnosti ve smyslu ust. § 755 odst. 2 o. z., pro které by manželství rozvést nemohl. 17. O náhradě nákla