7 C 102/2022-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nezaplacení jízdného. Žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, jakožto dopravce poskytuje přepravní služby mj. ve vnitrostátní drážní přepravě. Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007, o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dle určených podmínek stanovených platným cenovým výměrem Ministerstva financí pro ČR vyhlásili [anonymizováno] Smluvní přepravní podmínky pro veřejnou drážní osobní dopravu (dále jen [anonymizováno]), které nabyly účinnosti dne 15. 3. 2021 a Tarif pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel (dále jen "Tarif") účinné od 1. 1. 2021. 3. Skutková zjištění: žalovaná, jakožto cestující, nastoupila dne 9. 7. 2021 do vlaku [anonymizováno] [číslo] směr [obec], čímž v souladu s ust. bodu 5. kapitoly I. [anonymizováno] uzavřela s [anonymizováno] Přepravní smlouvu o přepravě osob (dále jen " Smlouva), na jejímž základě byla povinna zaplatit [anonymizováno] cenu za přepravu ve výši 120 Kč (jízdné) stanovenou dle platného Tarifu. Po započetí přepravy se žalovaná ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance [anonymizováno] neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. [anonymizováno], a proto bylo pověřeným zaměstnancem [anonymizováno] sepsáno Potvrzení o nedodržení [anonymizováno] [variabilní symbol] [číslo] a Oznámení o závadách (důkazy na č. l. 14 až 15, kde je identifikace žalované) a žalovaná byla vyzvána, aby na základě Smlouvy zaplatil jízdné ve výši 120 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného Tarifu, celkem tedy ve výši 1 120 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2022 O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna ve výzvě ze dne 26. 1. 2022 č. l. 16, kde byla také vyzvána k zaplacení dlužné částky, doklad o zaslání výzvy žalované dosvědčuje podací arch č. l. 17. 4. Ve věci byl vydán Okresním soudem v Kroměříži dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř. Elektronický platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 12. 4. 2022 na adresu [adresa žalované]. Dnem 13. 4. 2022 započala žalované běžet 15 denní lhůta k podání odporu, která uplynula dne 27. 4. 2022. Dne 26. 4. 2022 (ve lhůtě) podala žalovaná prostřednictvím právní zástupkyně blanketní odpor. Dne 28. 4. 2022 započala žalované běžet 30 denní lhůta k vyjádření (kvalifikovanému vyjádření). Poslední den lhůty byl 27. 5. 2022. Dne 24. 5. 2022 podala žalovaná písemné vyjádření, ve kterém uvedla pouze, že žalobní nárok žalobkyně neprokázala a fakticky tento nárok neexistuje, proto navrhuje žalobu zamítnout. Jiné skutečnosti ve vyjádření neuvedla. 5. Právní závěr: Shora uvedené vyjádření žalované není kvalifikované vyjádření, neboť ve svém vyjádření nic podstatného neuvádí ke skutečnosti, zda dne 9. 7. 2021 cestovala hromadným dopravním prostředkem na trase, tak jak uvádí žalobkyně v řízení. K této skutečnosti se žalovaná vůbec nevyjádřila. Nenavrhla žádné právně relevantní důkazy k prokázání skutečnosti, že se v tuto dobu nacházela na zcela odlišném místě, že nebyla kontrolována ve vlaku. Naopak z předložených důkazů žalobkyně jednoznačně bylo zjištěno, že osoba žalované byla v inkriminovaný den v hromadném dopravním prostředku kontrolována, nebyla schopna pro nedostatek finančních prostředků na platební kartě provést úhradu jízdného. 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaná věcně a kvalifikovaně nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 27. 5. 2022, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou proto fikcí uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl soud rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 7. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 8. V posuzované věci se jedná o spor z titulu nezaplacení jízdného. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 9. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 120 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 ods. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 12. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší nebo povolení splátek vzhledem k žalované částce.