7 C 349/2021-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit 40 000 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 9. 2020, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. 2. Žalovaná v písemném podání ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že svůj závazek uznává v plné výši. Zároveň poukázala na svoji současnou situaci, pro kterou nemůže pohledávku jednorázově uhradit. Navrhla stanovení splátkového kalendáře splátky ve výši 2 500 Kč. Její měsíční příjem se pohybuje kolem 18 000 Kč čistého. <i>3. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</i> 4. Protože žalovaná výslovně uznala uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. 5. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že povaha věci – nárok ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2020, [číslo] umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalované, její postoj k žalované částce a její sociální situaci. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Nárok žalobkyně je dán dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 890 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč Soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Lhůta splatnosti byla stanovena s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované, proto soud určil 3 měsíční lhůtu k zaplacení nákladů řízení. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 7. Odůvodnění rozhodnutí je v souladu s ust. § 157 odst. 3 o. s. ř.