12 C 150/2023-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 4. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 27. 4. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. Za období od 20. 11. 2021 do 31. 7. 2022 dodala žalobkyně žalovanému elektřinu za cenu 15 425 Kč, kterou vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 16. 8. 2022, splatnou dne 30. 8. 2022, na kterou žalovaný uhradil pouze 5 714 Kč dne 30. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do vlastních rukou. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Z provedených listinných důkazů vyplývá následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 27. 4. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], na vlastní účet a v potřebném rozsahu dopravu elektřiny a související služby a žalovaný se zavázal odebírat elektřinu a zaplatit za dodávku elektřiny dohodnutou cenu a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby dle aktuálně platného cenového rozhodnutí ERÚ. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců. Žalobkyně dodala do sjednaného odběrného místa v období od 20. 11. 2021 do 31. 7. 2022 elektřinu v množství 2,908 MWh a následně vyúčtovala cenu elektřiny a souvisejících služeb v celkové výši 15 425 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě ceny elektřiny ve lhůtě do 30. 8. 2022. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný uhradil na fakturu pouze 5 714 Kč. Žalovaný zbylou částku ve výši 9 711 Kč dosud neuhradil, a to ani navzdory předžalobní upomínce, která byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě. 5. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následujícím způsobem: 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), která má charakter smlouvy kupní dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa, za což se žalovaný zavázal hradit cenu dle platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Žalovaný však neuhradil cenu za dodanou elektřinu za shora uvedená období v celkové výši 9 711 Kč. Nárok žalobkyně na úhradu kupní ceny za dodanou elektřinu je v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 energetického zákona i v souladu s ustanovením § 2079 o. z., a proto soud žalobě vyhověl. 7. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Žalovaný se dostal do prodlení, pokud neuhradil cenu za dodanou elektřinu ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře, a proto ode dne následujícího po splatnosti faktury přiznal soud žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala na poslední známou adresu žalovanému předžalobní výzvu k plnění, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a 21 % DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Soud má za to, že při stanovení výše nákladů řízení je třeba postupovat dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřesahuje částku 50 000 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.