12 C 18/2023-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 11. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené shora ve výrokové části tohoto rozsudku. Uvedla, že jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému od 14. 10. 2021 elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Fakturou ze dne 8. 4. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu odebrané 4,832 MWh elektřiny za období 14. 10. 2021 do 1. 3. 2022 na částku 30 255 Kč se splatností 22. 4. 2022. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu odebrané 1,319 MWh elektřiny za období 2. 3. 2022 do 14. 4. 2022 na částku 12 085 Kč se splatností 2. 6. 2022. Žalovaný na faktury neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a duplicitně rovněž na adresu odběrného místa. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 5. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 6. Oznámením ze dne 20. 10. 2021 žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že se stala dodavatelem poslední instance plynu do odběrného místa žalovaného. Zároveň žalobkyně poučila žalovaného o tom, že režim dodavatele poslední instance je maximálně po dobu 6 měsíců a žalovaného vyzvala, aby uzavřel novou smlouvu. 7. Z vyúčtování na č. l. 28 až 32 spisu vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za dodanou elektřinu v množství 4,832 MWh a související služby za období od 14. 10. 2021 do 1. 3. 2022 na částku 30 255 Kč (cena elektřiny 34 955,22 Kč, započtené zálohy 4 700 Kč) se splatností 22. 4. 2022 a dále cenu za dodanou elektřinu v množství 1,319 MWh a související služby za období od 2. 3. 2022 do 14. 4. 2022 na částku 12 085,14 Kč se splatností 2. 6. 2022. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na faktury neuhradil ničeho. 8. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 21. 10. 2022. 9. Podle § 60 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 10. Podle § 12a odst. 1 energetického zákona povinnost dodavatele poslední instance má uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. 11. Podle § 12c odst. 1 energetického zákona povinnosti dodavatele poslední instance vznikají dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 13. Soud posoudil právní vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a dle energetického zákona a dospěl k závěru, že na žalobkyni coby dodavatele poslední instance přešla povinnost zajišťovat dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného. Oproti tomu žalovaný byl povinen uhradit za dodávky elektřiny žalobkyni cenu dle platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Žalovaný však vyúčtovanou cenu za dodávky elektřiny neuhradil. Nárok žalobkyně na cenu za dodanou elektřinu a související služby v celkové výši 30 255 Kč za období od 14. 10. 2021 do 1. 3. 2022 a 12 085 Kč za období od 2. 3. 2022 do 14. 4. 2022 je v souladu s ustanoveními energetického zákona, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 14. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se dostal do prodlení, pokud neuhradil cenu za elektřinu ve lhůtách splatnosti stanovených ve fakturách, a proto mu bylo uloženo, aby ode dne následujícího po splatnosti faktur uhradil žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala na poslední známou adresu žalovaného předžalobní výzvu k plnění, a proto má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 694 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, dále 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Při stanovení odměny za právní zastoupení advokátem soud vycházel z ustanovení § 14b citované vyhlášky, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 16. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.