12 C 224/2023-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 18. 4. 2023 ve spojení s podáním ze dne 20. 9. 2013 se žalobce domáhal určení, že vozidlo [anonymizována tři slova], [VIN kód] je ve vlastnictví žalovaného. Uvedl, že dne 10. 6. 2019 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě byl shora specifikovaný osobní automobil. Vozidlo bylo žalovanému předáno při podpisu smlouvy. Žalovaný měl na základě plné moci přepsat vozidlo. Následně se z dopisu od ČKP dozvěděl, že vozidlo přepsáno nebylo. Žalobce proto žádost o přepis vozidla podal sám, avšak této nebylo (s ohledem na chybějící doklady, které byly předány žalovanému) vyhověno. 2. Usnesením ze dne 6. 6. 2023 č. j. [číslo jednací] vyslovil Obvodní soud pro Prahu 4 svou místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce sdělil, že s tímto postupem soudu souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci: 6. Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne 10. 6. 2019 kupní smlouvu o prodeji ve výroku tohoto rozsudku specifikovaného motorového vozidla [anonymizována dvě slova]. V čl. VI. kupní smlouvy se žalovaný zavázal k nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Dne 15. 4. 2023 žalobce odeslal žalovanému výzvu k neprodlenému zápisu změny vlastníka silničního vozidla. Ze sdělení registru silničních vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je veden žalobce. 7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. je ve věci dán potřebou odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem evidovaným v registru silničních vozidel, a tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení vlastníka vozidla. Je plně v zájmu žalobce, aby nadále nebyl veden coby vlastník předmětného vozidla a v důsledku tohoto postavení nebyl nadále obtěžován žádostmi třetích osob spojených s plněním povinností vyplývajících z vlastnictví vozidla. Žalobce tudíž je ve věci aktivně legitimován. 9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce zakoupil předmětné vozidlo kupní smlouvou uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. o. z. V souladu s ujednáním kupní smlouvy byl žalovaný povinen nahlásit změnu vlastníka v registru silničních vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný vozidlo převzal, nicméně o zápis změny vlastníka nepožádal. Ke změně v zápisu vlastníka vozidla nemohlo dojít ani na základě žádosti žalobce, který nedisponuje vozidlem ani doklady k němu, nemá proto možnost sám adekvátně požádat o zápis změny vlastníka, přičemž žalovaný mu součinnost neposkytuje. Soud proto návrhu žalobce na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný, vyhověl. 11. Soud dále dodává, že přestože není možno tímto rozhodnutím uložit žalovanému povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, a to neprodleně, je nutno uvést názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20:„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“ 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a 600 Kč coby paušální náhrady nezastoupeného účastníka za dva úkony tkvící v podání žaloby a výzvě k plnění dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.