12 C 311/2022-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 domáhala na žalované zaplacení 4 320 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 684,52 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 1. 2010. Žalované tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná dluží televizní poplatky za říjen 2019 až květen 2022, tj. za 32 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se do evidence poplatníků v lednu 2010. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná nehradila televizní poplatky za leden 2019 až květen 2022. Žalovaná neuhradila televizní poplatky ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 12. 7. 2022. 5. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Žalovaná se stala držitelem (resp. vlastníkem) televizního přijímače a přihlásila se k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná televizní poplatky neplatila ve shora uvedeném období. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 135 Kč. Žalovaná tak dluží na televizních poplatcích částku v celkové výši 4 320 Kč. 9. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. byly televizní poplatky splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. dne příslušného měsíce do 14. 10. 2022. Takto vypočtené úroky z prodlení činí 684,52 Kč. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované, která úspěch ve věci neměla. Soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč za 1 úkon po 100 Kč v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkon spočívající v návrhu ve věci samé. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť soud tuto nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, ta disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. 11. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.