12 C 85/2023-120 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 21. 2. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla od [anonymizováno] [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019, přičemž [anonymizováno] [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené s původní věřitelkou žalovaného ([právnická osoba]). Původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Obsahem smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytnou žalovanému úvěrový rámec 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet minimální splátku 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků a dále hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním karty. Žalovaný povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, banka proto prohlásila pohledávky za žalovaným splatnými dopisem ze dne 30. 7. 2019. Žalobkyně se proto domáhá uhrazení nesplacené jistiny úvěru 49 864,72 Kč, úroků 4 570,66 Kč, poplatků 589 Kč, úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] [název soudu] vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc soudu zdejšímu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do vlastních rukou. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 12. 5. 2018 bylo prokázáno, že přijetím tohoto návrhu se [právnická osoba] zavázala vydat žalovanému kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný zároveň stvrdil, že žije ve vlastním domě, je rozvedený, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. Převzetí karty žalovaný stvrdil podpisem protokolu o převzetí kreditní karty dne 2. 6. 2018. Ze souhrnného výpisu z účtu vyplývá, že dluh žalovaného k 24. 7. 2019 činil 55 024,38 Kč, a to včetně poplatků, neuhrazené jistiny a úroku. Přípisem ze dne 30. 7. 2019 proto původní věřitelka prohlásila dluh žalovaného za splatný, a to ke dni 28. 7. 2019 a žalovaného vyzvala k jeho zaplacení. Takto postupovala v souladu s čl. XVI.2 obchodních podmínek (č. l. 103 spisu). Z ceníku původní věřitelky vyplývá výše minimální povinné splátky 3,2 % z dlužné částky, minimálně 200 Kč. 7. Vyrozuměním ze dne 20. 12. 2019 původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na [anonymizováno] [právnická osoba] Vyrozuměním ze dne 28. 1. 2020 I- [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána přípisem ze dne 4. 2. 2020. 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 10. [právnická osoba] vydala žalovanému na základě smlouvy o vydání kreditní karty kreditní kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpanou částku spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně, a to v minimální splátce 3,2 % (nejméně 200 Kč) měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný nehradil závazky ze smlouvy řádně a včas, [právnická osoba] proto prohlásila úvěr za splatný. 11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu právnímu závěru. Na základě Smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dle § 2395 o. z. poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky formou úvěrového rámce v částce 50 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal, že čerpané peněžní prostředky vrátí spolu s úrokem z úvěru 23,99 % ročně, a to v minimální splátce 3,2 % (nejméně 200 Kč) měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas a dostával se do prodlení se splácením. Původní věřitelka proto v souladu s obchodními podmínkami prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 28. 7. 2019 a o konečné splatnosti žalovaného informovala dopisem ze dne 30. 7. 2019. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tedy nárok na zaplacení žalované částky skládající se z dosud neuhrazené jistiny úvěrového rámce, poplatků a smluvního úroku. Jelikož je nárok žalobkyně v souladu se smluvním ujednání stran i se zákonem, soud žalobě vyhověl. 15. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Pokud žalovaný neplnil úvěrové splátky v sjednaných termínech splatnosti, ocitl se počínaje dnem následujícím po uvedené lhůtě splatnosti v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Požaduje-li žalobkyně úrok z prodlení až od 16. 11. 2019, jde o postup pro žalovaného výhodnější. 16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 2 019 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné podání žaloby a předžalobní výzvu dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu 3 140 Kč. Za uvedené úkony tedy byla přiznána odměna v celkové výši 9 420 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč. Dále žalobkyni náleží 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 14 506,20 Kč. 17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.