16 C 174/2023-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 26. 9. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 300 Kč od 28. 2. 2007 do 5. 12. 2007 a úhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 28. 2. 2007 uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s poplatkem ve výši 3 200 Kč uhradit v 40 týdenních splátkách po 205 Kč, a to nejpozději do 5. 12. 2007. 2. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. k 5. 12. 2007. Celková výše úhrad ze strany žalovaného činila částku 900 Kč. 3. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno] s účinností od 1. 7. 2016, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na žalobkyni pak byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 s účinností ke dni 24. 8. 2018 O tomto byl žalovaný informován přípisem ze dne 11. 9. 2018. Od postoupení pohledávek žalovaný nehradil ničeho. 4. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku dne 11. 9. 2023. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 6. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 28. 2. 2007 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce (viz smlouva o půjčce a smluvní podmínky smlouvy č.l. 11-12). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 5 000 Kč spolu s částkou 3 200 Kč představující souhrnný poplatek ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč, nejpozději do 5. 12. 2007 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 294,1 %. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na dlužnou částku uhradil celkem 900 Kč. 9. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S.á.r.l. a tato společnost pak smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. O tomto byl žalovaný dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018 informován (viz č.l. 19-30). 10. Předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2023 byla na adresu žalovaného odeslána dne 12. 9. 2023 doporučeně (č.l. 31-32). 11. Statistikou [obec] národní banky bylo prokázáno, že úrokové sazby v daném období u krátkodobých úvěrů činily od 5 % do 17 % ročně. 12. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku, a dále dle zákona č. 321/2001 Sb. <i>13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>14. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>15. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 17. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 40 týdnů. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčku ve výši 5 000 Kč a úroky ve výši 3 200 Kč (nazvané souhrnný poplatek) ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy několikanásobně překročila obvyklou úrokovou sazbu v daném období, toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. 18. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB (viz [příjmení] [jméno]) vyplývá, že úroková sazba poskytovaná bankami v daném období u bank činila 5 % až 17 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve sjednané výši jako nemravný. 19. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Je přitom nerozhodné, že původní věřitel nazval sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17Co 592/2008, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003. 20. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ze smlouvy, zamítl a přiznal žalobkyni pouze nárok na nesplacenou část jistiny ve výši 4 100 Kč s příslušenstvím, neboť původní věřitel poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 900 Kč. 21. Úspěšnost účastníků ve věci byla v podstatě shodná (vycházeje z celého předmětu řízení včetně příslušenství), a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 22. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 23. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. 24. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].