16 C 184/2023-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 8. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 26. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno] [číslo], na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému elektřinu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. Za období od 16. 9. 2021 do 18. 11. 2022 dodala žalobkyně žalovanému elektřinu, kterou vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2022 splatnou 1. 9. 2022 ve výši 12 538 Kč, na kterou žalovaný uhradil dne 14. 9. 2022 částku 3 500 Kč, dále fakturou [číslo] ze dne 13. 9. 2022 splatnou 13. 10. 2022 ve výši 10 737 Kč a fakturou [číslo] ze dne 8. 12. 2022 splatnou 23. 12. 2022 ve výši 11 016 Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému paušální náhradu nákladů za upomínání v celkové výši 400 Kč, a to fakturou [číslo] splatnou 27. 9. 2022 a fakturou [číslo] splatnou 8. 11. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a současně na adresu uvedenou v předmětné smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy obsaženými ve spise, a to dohodou o zastupování, obchodními podmínkami, Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, předsmluvními informacemi a fakturami včetně příloh a upomínky, a zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 26. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], elektřinu a zajistit na vlastní jméno, na vlastní účet a v potřebném rozsahu dopravu elektřiny a související služby a žalovaný se zavázal odebírat elektřinu a zaplatit za dodávku elektřiny dohodnutou cenu a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby dle aktuálně platného cenového rozhodnutí ERÚ. Z předsmluvních informací vyplývá výše úhrady nákladů zaslaných upomínek 200 Kč za upomínku. Žalobkyně dodala do sjednaného odběrného místa v období od 16. 9. 2021 do 18. 11. 2022 elektřinu a následně vyúčtovala cenu elektřiny a souvisejících služeb včetně nákladů upomínání výše uvedenými fakturami (viz odstavec 1) v celkové výši 31 191 Kč, žalovaného opakovaně upomínala k úhradě ceny elektřiny. Ohledně plateb na faktury soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil. 6. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následujícím způsobem: 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), která má charakter smlouvy kupní dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa, za což se žalovaný zavázal hradit cenu dle platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Žalovaný však neuhradil cenu za dodanou elektřinu za shora uvedená období v celkové výši 30 791 Kč, ačkoli byl upomínán, a dále náhradu nákladů upomínání ve výši 400 Kč, jejichž výše byla sjednána. Nárok žalobkyně na úhradu kupní ceny za dodanou elektřinu je v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 energetického zákona i v souladu s ustanovením § 2079 o. z., nárok na úhradu nákladů upomínání je v souladu se smluvnímu ujednáními, a proto soud žalobě vyhověl. 8. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Žalovaný se dostal do prodlení, pokud neuhradil cenu za dodanou elektřinu ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře, a proto ode dne následujícího po splatnosti faktur přiznal soud žalobkyni právo na smluvený úrok z prodlení. 9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala na poslední známou adresu žalovanému předžalobní výzvu k plnění, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 248 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 500 Kč dle 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby, 2 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Soud má za to, že při stanovení výše nákladů řízení je třeba postupovat dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřesahuje částku 50 000 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.