16 C 30/2023-22 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 1. 2023 domáhala na žalovaném shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 25. 8. 2021 v čase 22:44 hodin cestoval dopravním prostředkem, a to tramvají – linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou při kontrole a o tomto byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. 3. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a tarifu tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to za každou jednotlivou jízdu bez platného jízdního dokladu. Splatnost jízdného i přirážky nastala dnem uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 4. Okresní soud v Kroměříži dne 25. 1. 2023 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č. j. EPR 14444/2023-5, který byl usnesením ze dne 20. 2. 2023 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 15. 3. 2023, č.j. 16 C 30/2023-15 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště uvedené v záhlaví rozhodnutí. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 6. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný cestoval dne 25. 8. 2021 v čase 22:44 hodin tramvají [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní bez jízdního dokladu, a proto byl pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného ve výši 25 Kč a k úhradě přirážky k jízdnému, která dle smluvních přepravních podmínek činí 1 500 Kč O Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2022. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 9. Žalobkyně jako provozovatel městské hromadné dopravy má vůči žalovanému nárok na zaplacení jízdného ve výši 25 Kč dle tarifu, neboť žalovaný nastoupil do vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez jízdního dokladu, a to dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jednotlivému jízdnému činí 1 500 Kč, což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala dnem uskutečnění přepravy, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 13. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.