16 C 75/2021-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 1. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč a 1 500 Kč se zákonným úrokem z této částky ve výši 8,25 % ročně od 22. 10. 2020 do zaplacení a úhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 21. 10. 2020 cestoval dopravním prostředkem, a to autobusem – linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou při kontrole a o tomto byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek PID a tarifu PID tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to za každou jednotlivou jízdu bez platného jízdního dokladu. Splatnost jízdného i přirážky nastala dnem uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 3. Okresní soud v Kroměříži dne 19. 1. 2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 10692/2021-5, který byl usnesením ze dne 25. 3. 2021 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 9. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena do datové schránky dne 9. 1. 2023. Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný cestoval dne 21. 10. 2020 autobusem – linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní bez jízdního dokladu, a proto byl pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného ve výši 24 Kč a k úhradě přirážky k jízdnému, která dle smluvních přepravních podmínek činí 1 500 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Žalobkyně jako provozovatel městské hromadné dopravy v [obec] má vůči žalovanému nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč dle tarifu, neboť žalovaný nastoupil do vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez jízdního dokladu, a to dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dle ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč, což je v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., popř. s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Splatnost přirážky k jízdnému i jízdného nastala dnem uskutečnění přepravy, a proto ode dne následujícího byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud stanovil výši odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 9. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o.s.ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. K těmto nákladům je potřeba připočíst náhradu na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. 10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 12. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.