16 C 9/2023-16 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 25. 1. 2023. Žalobou doručenou soudu téhož dne a doplněnou dne 8. 2. 2023 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovaným. K odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaná [jméno] má již 21 let a čeká již druhé dítě, bydlí se svým přítelem a předpoklad jejího dalšího studia je mizivý. Žalovaná [jméno] změnila školu, chvíli dálkově studovala, studium ukončila a od srpna 2022 je zaměstnána. Po verbální domluvě s žalovanou [jméno] přestal hradit výživné na její osobu od podzimu 2021, tedy od narození jejího dítěte. Na žalovanou [jméno] pak přestal hradit v září 2022 na základě její pracovní smlouvy. Jelikož dosud nebyla podána žádost o ukončení hrazení výživného, obrátil se na soud. 2. Žalované se k žalobě vyjádřily písemně dopisem ze dne 23. 2. 2023, ve které uvedly, že na [jméno] žalovaný přestal hradit v září 2022, neboť přerušila školu, na kterou docházela do 31. 8. 2022 a poté nastoupila do zaměstnání. Na tom, že přestane platit, se dohodli. Žalovaná [jméno] uvedla, že otec platil výživné do 31. 21. 2020 pak přestal platit, neboť byla těhotná, i když byla ještě studentkou do 9. 5. 2021. Přerušila studium s tím, že od 1. 9. 2022 nastoupí zpět, ale zjistila, že čeká druhé dítě a ve škole tedy byla od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022. Rodiče o tom nevěděli. Matka s žalobcem (otcem) se dohodli, že v době přerušení studia výživné žalobce platit nebude. S žalobcem se dohodli, že uhradí dlužné výživné a vyživovací povinnost navrhla ukončit. 3. Účastníci byli usnesením ze dne 9. 2. 2023 vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se k tomuto nevyjádřili, soud tak ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise a stanovisek žalobce a žalovaných. <i>4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>5. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>6. Podle § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměr povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>7. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 8. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že ve výroku citovaným rozhodnutím se žalovaný dohodou zavázal hradit žalovaným výživné, čímž byl změn rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Z tvrzení žalobce, vyjádření žalovaných a listinných důkazů uvedených shora pak bylo zjištěno, že žalované s ukončením vyživovací povinnosti souhlasí, žádná z nich již nestuduje, jedna z žalovaných je již zaměstnána a druhá je na mateřské dovolené. 9. Po zhodnocení tvrzení uvedených v žalobě a listinných důkazů, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a této v plném rozsahu vyhověl a zrušil vyživovací povinnost tak, jak bylo navrhováno s ohledem na to, kdy která žalovaná ukončila studium a byla schopna své potřeby hradit sama. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy ve sporu úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. 11. Případné nedoplatky na výživném je třeba uplatnit ve vykonávacím (exekučním) řízení.