18 C 136/2023-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 10. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 44 298,80 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [anonymizována dvě slova]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“), a žalovaným byla dne 26. 1. 1999 uzavřena smlouva o finančním leasingu - konkrétně [anonymizováno] smlouva [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou součástí Smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu [příjmení] (dále jen„ VOP“), splátkový kalendář a předávací protokol. Na základě uzavřené Smlouvy právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu blíže specifikovaný ve Smlouvě, a to na dobu 36 měsíců. Žalovaný se současně ve Smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Výše splátek a doba jejich splatnosti byla sjednána přímo ve Smlouvě, popřípadě (rovněž) ve splátkovém kalendáři, který tvoří její přílohu a nedílnou součást. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 13. 6. 2000. Žalovaný se v průběhu trvání Smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek leasingu a neplnil tak řádně a včas své závazky ze Smlouvy. Tímto podstatně porušil ustanovení Smlouvy. Na základě tohoto porušení ze strany žalovaného ve smyslu ustanovení VOP (tj. za podstatné porušení Smlouvy žalovaným se považuje zejména prodlení žalovaného po dobu delší než 30 dnů se zaplacením leasingové splátky nebo jiné platby) byla [příjmení] oprávněna na základě VOP Smlouvu výpovědí předčasně ukončit pro hrubé porušení smluvních ujednání. [příjmení] tak učinila a Smlouvu předčasně ukončila ke dni 31. 10. 2000, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. V souladu se Smlouvou a s VOP byla [příjmení] oprávněna v případě předčasného ukončení Smlouvy z důvodu hrubého porušení smluvních podmínek žalovaným požadovat po žalovaném zaplacení souhrnu všech splátek za dobu, na kterou byla Smlouva původně sjednána, veškerých nákladů a poplatků spojených s ukončením Smlouvy včetně případného pojištění a smluvních pokut. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl Bance nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. 3. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany [příjmení] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, a to s účinností ke dni 15. 3. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Dlužná částka ke dni postoupení činila 44 298,80 Kč s příslušenstvím. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do dne sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 29. 4. 2020. Odeslaná výzva se však žalobkyni vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí. 4. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené ve spisu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 6. 6. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se strany mohou dohodnout (jako tomu bylo v tomto případě), že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obchodního zákoníku, se řídí tímto zákoníkem. 8. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 obch. zák. lze sjednat úplatu za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 501 odst. 1 obch. zák. je věřitel povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle § 503 odst. 1 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. A podle § 503 odst. 1 obch. zák. mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 9. Podle § 365 věta první obch. zák., dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 10. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. V tomto případě se jedná o nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění. 11. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 12. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 15. 3. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 13. Soud má za prokázané, že dne 26. 1. 1999 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] na základě níž přenechal žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu blíže specifikovaný ve Smlouvě, a to na dobu 36 měsíců. Žalovaný se současně ve Smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Výše splátek a doba jejich splatnosti byla sjednána přímo ve Smlouvě, popřípadě (rovněž) ve splátkovém kalendáři, který tvoří její přílohu a nedílnou součást. Žalovaný se v průběhu trvání Smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek leasingu a neplnil tak řádně a včas své závazky ze Smlouvy. Tímto podstatně porušil ustanovení Smlouvy. Banka tak učinila a Smlouvu předčasně ukončila ke dni 31. 10. 2000, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Ke dni podání žaloby žalovaný nadále dluží žalobkyni částku 44 298,80 Kč a příslušenství. Soud uzavírá, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ve výši 44 298,80 Kč s příslušenstvím je v souladu se zákonem. 14. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 1 772 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 500 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 500 Kč, tj. 1 500 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 378 Kč, tedy celkem 3 950 Kč. 15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 16. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.