18 C 190/2023-61 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 3. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 65 799,25 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela její právní předchůdkyně – [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., [IČO] (dále jen„ postupitel“) s žalovaným dne 15. 11. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa a na druhé straně závazek žalovaného za dodávku elektřiny žalobkyni zaplatit dohodnutou cenu. Dodanou elektřinu za období od 6. 2. 2020 do 20. 4. 2020 žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 60 733,92 Kč se splatností dne 7. 5. 2020. Dodanou elektřinu za období od 21. 4. 2020 do 16. 9. 2020 pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 5 065,33 Kč se splatností dne 13. 10. 2020. Žalovaný dosud dlužnou částku ani částečně neuhradil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 2. 11. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud konstatuje, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni 15. 2. 2023 a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 7. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, který je dán samotnou smlouvou, obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, zákonem č. 458/2000 Sb. (energetickým zákonem) a občanským zákoníkem. Právní předchůdkyně žalobkyně veškeré podmínky zachycené ve smlouvě splnila, ale žalovaný cenu za dodávky elektrické energie neuhradil. Žalovaný nepostupoval podle uzavřené smlouvy a podle Obchodních podmínek dodávky elektřiny, které byly nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalovanému byly za spotřebovanou elektřinu vystaveny výše uvedené faktury, jejichž neuhrazením vznikl dluh ve výši 60 733,92 Kč a 5 065,33 Kč. 8. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou výše uvedených částek, pokud neuhradil cenu ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře, a proto mu bylo uloženo, aby ode dne následujícího po splatnosti faktury uhradil žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 2 632 Kč, odměny advokáta podle § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 3 740 Kč a za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 3 740 Kč, 3 x RP á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 17 298 Kč. 10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.