18 C 36/2023-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobním návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 13. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 27 406 s příslušenstvím tak, jak je blíže uvedeno v návrhu. 2. Podle tvrzení žalobkyně tato na základě požadavku žalované provedla ve své provozovně montáž pneumatik u vozidla žalované, [registrační značka]. Provedené servisní práce a dodané pneumatiky a další spotřební materiál vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 22. 6. 2022 se splatností 21. 8. 2022 ve výši 16 963 Kč. Na základě požadavku žalované dále provedla žalobkyně ve své provozovně montáž pneumatik u vozidla žalované, [registrační značka]. Provedené servisní práce a dodané pneumatiky a další spotřební materiál vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 21. 7. 2022 se splatností 19. 9. 2022 ve výši 10 443 Kč. Protože přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila žalovaná na uvedené faktury ničeho, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na příslušný soud, kdy požaduje spolu s dlužnou částkou i úhradu příslušných zákonných úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 180/2013 Sb. 3. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-14 spisu, zejména pak z faktury - daňového dokladu [číslo] faktury - daňového dokladu [číslo] a skladové výdejky - dodacího listu [číslo] skladové výdejky - dodacího listu č. [rok]. 4. Žalobkyně učinila dne 14. 2. 2023 podání (upřesněné na jednání dne 23. 3. 2023), kterým vzala částečně zpět žalobu co do částky 13 000 Kč s příslušenstvím pro úhradu žalované ve výši 5 000 Kč (uhrazeno 14. 12. 2022), 5 000 Kč (uhrazeno 16. 12. 2022) a 3 000 Kč (uhrazeno 16. 1. 2023), kdy o předmětném částečném zpětvzetí bylo soudem rozhodnuto (výrok ad I. tohoto rozhodnutí). 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujícího tzv. smlouvu inominátní (nepojmenovanou), neboť uzavřená smlouva kombinuje více smluv typových, konkrétně pak smlouvu kupní, jíž se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (pozn. zde koupě pneu a spotřebního materiálu) a smlouvu o dílo, jíž se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (pozn. zde montáž pneu, vyvážení, čištění). 7. Na základě uvedené smlouvy a požadavků žalované pak žalobkyně provedla ve své provozovně montáž pneumatik u vozidla žalované, [registrační značka] a dále u vozidla žalované, [registrační značka], kdy provedené servisní práce a dodané pneumatiky a další spotřební materiál vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou - daňovým dokladem [číslo] ze dne 22. 6. 2022 se splatností 21. 8. 2022 ve výši 16 963 Kč, jejíž součástí byla skladová výdejka - dodací list [číslo] fakturou - daňovým dokladem [číslo] ze dne 21. 7. 2022 se splatností 19. 9. 2022 ve výši 10 443 Kč, jejíž součástí byla skladová výdejka - dodací list č. [rok]. Žalovaná do doby podání žalobního návrhu (učiněného dne 13. 12. 2022) však neuhradila ničeho, proto byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2022 k úhradě dlužné částky, což však neučinila. 8. Dlužník je v prodlení (podle § 1968 občanského zákoníku), jestliže svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od ní požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. 10. Pokud se jedná o žalovanou, ta nejprve podala dne 30. 1. 2023 odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 19. 1. 2023 s tím, že na fakturu [číslo] byla uhrazena dne 14. 12. 2022 částka 5 000 Kč, dne 16. 12. 2022 částka 5 000 Kč a dne 16. 1. 2022 (pozn. správně 16. 1. 2023) částka 3 000 Kč, kdy zbývá doplatit 3 963 Kč, na fakturu [číslo] pak posílá oficiální reklamaci na 2 pneumatiky, zbytek doplatí. Poté žalovaná dne 23. 3. 2023 telefonicky soudu sdělila, že protistraně vše doplatí. 11. Soud shledal, že nárok žalobkyně je po právu, je podložen listinnými důkazy založenými ve spisu a je v souladu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy navíc sama žalovaná v podstatě uznala svůj dluh vůči žalobkyni (viz předchozí odstavec rozsudku), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury (výrok ad II. tohoto rozhodnutí). 12. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 1 097 Kč, odměny advokáta dle § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 2 200 Kč a za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, kvalifikovaná výzva, vyjádření k odporu vč. částečného zpětvzetí a účast na jednání dne 23. 3. 2023) 5 x částka 2 200 Kč, tj. 11 100 Kč, 5 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 500 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 2 646 Kč, tedy celkem 16 343 Kč (výrok ad III. tohoto rozhodnutí). 13. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.