18 C 39/2023-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 7. 10. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 51 073 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. V návrhu žalobkyně uvedla, že od dne 14. 10. 2021 dodával žalovanému v souladu s ust. § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jako dodavatel poslední instance elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], kdy v souladu s tím zaslala žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 10. 5. 2022 na částku 46 421 Kč za období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 se splatností dne 24. 5. 2022 a dále opravnou fakturu [číslo] ze dne 7. 6. 2022 na částku 4 652 Kč za uvedené období se splatností dne 21. 6. 2022. Žalovaný na tyto pohledávky žalobkyně přes její písemnou výzvu ze dne 20. 9. 2022 ničeho neuhradil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalobkyně i žalovaného předpokládal, že nemají žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 4. 5. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 13-38 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, že mezi žalobkyní jakožto dodavatelem poslední instance podle § 12a energetického zákona a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona. Tato smlouva má charakter smlouvy kupní podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu a za související služby dle platných ceníků. Žalovanému byly za spotřebovanou elektřinu a související služby vystaveny výše uvedené faktury, jejichž neuhrazením vznikl žalovanému dluh ve výši 46 421 Kč a 4 652 Kč. 7. Soud shledal, že nárok žalobkyně je po právu, je podložen listinnými důkazy založenými ve spisu a je v souladu s § 50 odst. 2 energetického zákona i v souladu s § 2079 občanského zákoníku, proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. 8. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 2 044 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 3 180 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) 3 x částka 3 180 Kč, 3 x RP po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 14 676,40 Kč. 9. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.