18 C 62/2023-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se svým žalobním návrhem doručeným soudu dne 9. 2. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 1 620 USD s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobce bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto, že žalovaná je povinna navrátit nezletilé syny [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], do místa jejich obvyklého bydliště v USA, a to do 1. 7. 2022 (výrok I.). V případě, že žalovaná nezletilé děti nenavrátí do místa jejich obvyklého bydliště, je žalobce oprávněn po uplynutí stanoveného data nezletilé děti převzít za účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště v USA (výrok II.). Dále výrokem III. byla žalobci uložena povinnost uhradit k rukám žalované částku 10 000 USD jako přiměřenou záruku pro navrácení nezletilých dětí do USA, a to do 30. dne po vyhlášení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl následně potvrzen Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž byla matce prodloužena lhůta pro navrácení nezletilých dětí do 1. 8. 2022. Žalobce složil záruku ve výši 10 000 USD dne 28. 6. 2022 bezhotovostním bankovním převodem na účet žalované. Žalovaná následně nesplnila povinnost jí uloženou výše uvedeným rozsudkem, kdy nezletilé děti ve lhůtě do 1. 8. 2022 do místa jejich obvyklého bydliště v USA nenavrátila. Žalobce se tak dne 12. 8. 2022 obrátil na Městský soud v Brně s návrhem na výkon rozhodnutí. Na výzvu soudu ze dne 1. 9. 2022 žalovaná reagovala následným předáním nezletilých dětí žalobci, k němuž došlo dne 10. 10. 2022 v [obec] v advokátní kanceláři jejího tehdejšího právního zástupce. Žalovaná odmítla odcestovat spolu s nezletilými dětmi do USA a rozhodla se zůstat v ČR. Žalobce tak byl nucen nejen přicestovat do ČR, ale také nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště v USA navrátit sám, a to na vlastní náklady. Žalobce uvádí, že jím složené peněžní prostředky na účet žalované ve výši 10 000 USD měly sloužit k důstojnému návratu nezletilých dětí do USA. Účelem těchto peněžních prostředků mělo být zajištění letecké přepravy nezletilých dětí a žalované, jakož i zajištění jejich nezbytných potřeb v USA (zajištění a zařízení samostatného bydlení žalované, popř. dětí v USA po dobu 6 měsíců). Žalovaná však tyto peněžní prostředky na určený účel nevynaložila (nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště nenavrátila a do USA společně s dětmi neodcestovala). Veškeré náklady spojené s návratem dětí do místa jejich obvyklého bydliště, jakož i náklady spojené s jejich obživou v USA, hradil a hradí výlučně žalobce ze svých prostředků. Z tohoto důvodu žalobce vyzval žalovanou k vrácení částky ve výši 10 000 USD, neboť došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná následně poslala žalobci na účet částku ve výši 8 380 USD. Ve věci zbývající částky ve výši 1 620 USD se žalobce dne 6. 1. 2023 obrátil na žalovanou formou předžalobní výzvy, kterou žalovaná převzala dne 16. 1. 2023 a vyjádřila se tak, že nic vracet nebude. 3. K žalobě se následně podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2023 vyjádřila žalovaná s tím, že nárok žalobce neuznává, neboť má za to, že částka 1 620 USD není ve vztahu k okolnostem věci bezdůvodným obohacením. Žalovaná učinila nesporným, že ve věci nezletilých dětí rozhodoval Městský soud v Brně a následně Krajský soud v Brně. Článek I. žaloby je tedy mezi účastníky nesporný. Žalovaná taktéž potvrdila, že k jejím rukám byla řádně a včas složena částka 10 000 USD dle rozhodnutí soudů (přesná částka připsaná na účet žalované činila 9 980 USD). Žalovaná uznala, že i líčení žalobce ohledně výkonu rozhodnutí a předání dětí v advokátní kanceláři má reálný základ. Poslední nespornou skutečností je pak sdělení žalobce, že děti do USA dopravil na své vlastní náklady. Počínaje třetím odstavcem článku II. však žalovaná s žalobcem nesouhlasí, resp. souhlasí jen částečně. Není zcela pravdou tvrzení žalobce, že daný výrok rozhodnutí obou soudů uložil žalované povinnost odcestovat do USA společně s dětmi. Soud pouze příkladmo uvedl, z jakých důvodů je složena daná přiměřená záruka. Z rozhodnutí soudů vyplývalo toliko to, že jsou to nezletilé děti, kdo má být navrácena do místa bydliště. Pokud se matka v tuto chvíli rozhodla, že děti ponechá v dočasné péči otce, neodcestuje s nimi, pak to nemá vliv na výrok soudu o přiměřené záruce, neboť stejně jako žalobce, tak i oba soudy konstatují, že daná částka má sloužit také matce dětí. Žalovaná považuje za vhodné připomenout část odůvodnění (bod 23 rozsudku Městského soudu v Brně) prvního ze soudních rozhodnutí (odvolacím soudem pouze rozvedeno, nebylo negováno nebo revidováno):„ Soud při stanovení přiměřených záruk vycházel z toho, že odpůrkyně nemá v zájmu opětovně založit rodinnou domácnost s navrhovatelem, nicméně má právo stýkat se s nezletilými a být jim nablízku. Jako výši přiměřené záruky proto shledal částku ve výši 10.000 USD, když vycházel ze sdělení otce, že průměrné měsíční náklady na bydlení v USA se pohybují kolem [číslo] – 3.000 USD. Takto určená výše přiměřené záruky umožní odpůrkyni zajistit si bezpečný návrat s nezletilými do USA a zařídit si bydlení, než bude schopna si domácnost obstarávat sama.“. Žalovaná již připustila, že náklady na cestu dětí hradil žalobce, stejně tak vynaložil prostředky na svoji cestu do ČR k vyzvednutí nezletilých dětí. Každopádně z výše uvedeného a z celkového charakteru institutu přiměřené záruky vyplývá, že rozhodnutí dle ustanovení § 489 odst. 2 ZŘS má založit podmínky pro možnost rodiče být dětem nablízku a podílet se na jejich péči. Žalovaná opětovně zdůrazňuje, že v daných rozhodnutích není dána žádná limitace (platnost), do kdy je povinna se vrátit do USA a být nablízku svým dětem. Žalobce toliko ze skutečnosti, že žalovaná neodletěla do USA okamžitě, dovodil, že se bezdůvodně obohatila, aniž by zvážil právní rámec tohoto institutu, aniž by řádně nastudoval nejen výroky soudů, ale též odůvodnění soudů. Žalovaná namítá, že právní názor žalobce ohledně vzniku bezdůvodného obohacení je nesprávný, resp. minimálně co do žalované částky se o bezdůvodné obohacení mezi stranami nejedná. Předně všeho bychom měli vyloučit, že zde není právní důvod, resp. že zde je důvod, který případně odpadl. Plnění, které se žalované dostalo, je realizací pravomocného soudního rozhodnutí, které do dnešního dne nebylo nikterak zrušeno nebo změněno. V tomto směru tedy nelze ani shledat, že nevyužití dané přiměřené záruky vedlo ke vzniku bezdůvodnému obohacení, neboť zde existuje jeden z nejsilnějších právních důvodů pro plnění, a to je rozhodnutí soudu. Žalovaná připouští, že jádrem sporu ve vztahu k bezdůvodnému obohacení může být závěr ustanovení § 2991 odst. 2 NOZ, když žalobce může tvrdit (což však nečiní), že se žalovaná obohatila tím, že měla uhradit náklady na přepravu nezletilých, nicméně se to nestalo. Byť i k tomuto možnému důvodu vzniku bezdůvodného obohacení lze namítnout, že právní povinnost hradit náklady na přepravu není u žalované explicitně soudním rozhodnutím ani žádným právním předpisem dána. Vyplývá toliko z odůvodnění, které není právně závazné ve smyslu uložení povinnosti. Pokud bychom však extrahovaly z daných odůvodnění jakousi kvazi povinnost žalované náklady na přepravu hradit, můžeme se opětovně reálně bavit toliko o nákladech nezletilých dětí, nikoliv žalobce. Ve vztahu k němu neměla žádnou ani dovozenou povinnost plnit něco, co měla po právu plnit sama. Žalovaná neměla povinnost k vrácení jakékoliv částky, přesto dobrovolně zaslala žalobci zpět částku 8 380 USD, což lze také označit za nesporné tvrzení účastníků. Pokud by tedy žalobce výslovně trval na tom, že mu svědčí právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení v části ohledně zajištění přepravy nezletilých dětí do USA, pak tato část případného nároku (a ještě mnohem více) byla splněna, resp. vrácena žalobci. Žalovaná odhaduje (přesnou výši, nechť doloží žalobce), že za letenky žalobce zaplatil 1 800 - 2 000 USD (včetně jeho osoby, byť ve vztahu k němu se nemohlo o bezdůvodné obohacení jednat). Na základě všeho výše uvedeného tak žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. 4. K uvedenému vyjádření žalované se následně podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2023 vyjádřil žalobce s tím, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla výrokem III. žalobci uložena povinnost uhradit k rukám žalované částku ve výši 10 000 USD jako přiměřenou záruku pro navrácení nezletilých dětí do USA, a to do 30. dne po vyhlášení rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl následně potvrzen Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Takto stanovená záruka byla podmínkou pro to, aby nezletilé děti mohly odcestovat za otcem do místa svého obvyklého bydliště v USA, přičemž tato částka byla typicky účelová k zajištění letecké př