7 C 12/2023-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu Smlouvy o dílo ze dne 30. 5. 2022. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (kvalifikovaná výzva) soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 6. 2. 2023 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou do datové schránky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Lhůta k vyjádření marně uplynula dne 8. 3. 2023 (ve středu). 4. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 8. 3. 2023, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 5. Skutková zjištění a právní závěry: Mezi žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o dílo ze dne 30. 5. 2022 Cena za provedení Díla byla ve Smlouvě o dílo sjednána na částku ve výši 429 290 Kč. Dle Smlouvy o dílo mělo dojít k zaplacení zálohy na materiál ve výši 184 690 Kč a zálohy na práci ve výši 120 000 Kč. Dílo bylo dne 8. 6. 2022 protokolárně předáno žalobci prostřednictvím jeho partnerky, výhradní vlastnice předmětného bytu na adrese [adresa], a to paní [jméno] [příjmení]. V rámci protokolárního předání Díla byly vytýkány následující„ vady“: 1/ revizní zpráva elektrického zařízení, 2/ reklamace galerie, 3/ dodělat po osazení dveří sokl, jiné vady nebyly ze strany žalovaného v rámci předání Díla vytýkány. Žalobce proto k zaplacení ceny Díla vystavil konečnou fakturu [číslo] ze dne 20. 7. 2022, na částku ve výši 144 600 Kč, splatnou dne 18. 8. 2022, zohledňující složenou zálohu v celkové výši 323 190 Kč. Celková cena Díla (tj. včetně zhotovení nových omítek) činila 467 790 Kč. Dne 26. 8. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaný Dohodu o narovnání (dále jen„ Dohoda o narovnání“), v níž byla konstatována celková pohledávka žalobce, coby zhotovitele, vůči žalovanému, coby objednateli, činí celkem 144 600 Kč. V článku 3 Dohody o narovnání se žalovaný zavázal zaplatit žalobci na zbývající ceně Díla částku ve výši 50 000 Kč, a to nejpozději do 31. 8. 2022. Předžalobní výzva ze dne 29. 9. 2022 byla žalovanému zaslána s lhůtou k plnění nejpozději do 10. 10. 202. Na výzvu žalovaný již nereagoval. 6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu Smlouvy o dílo ze dne 30. 5. 2022. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o dílo a dohody o narovnání je dán dle ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. 10. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Povinnost plnit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce je dána dle ust. §149 odst. 1 o. s. ř.