12 C 140/2024-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne 22. 11. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčku 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, tj. do 16. 1. 2012. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, dosud uhradila 6 116 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla spolu s výzvou k vyjádření řádně doručena do vlastních rukou.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. , právnická osoba, a žalovaná podepsali 22. 11. 2010 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 6 000 Kč a souhrnný poplatek (úrok) 5 016 Kč, a to v 60 týdenních splátkách dle smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalované půjčku 6 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 6 116 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v listopadu 2010 činila 7,05 % ročně.6. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností o. z.7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Podle § § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 6 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 60 týdnů (tj. 420 dní). Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce půjčku ve výši 6 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 5 016 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila zaokrouhleně 72 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba ve výši 72 % ročně je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak vyplývá ze statistiky České národní banky, úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v listopadu 2010 činila 7,05 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 72 % ročně jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaná uhradila původní věřitelce částku 6 116 Kč, uhradila tím jistinu půjčky v celém jejím rozsahu. Žaloba proto musela být zamítnuta, a to včetně úroků z prodlení. Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák.11. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.13. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.