12 C 144/2024-38 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 7. 2024 ve spojení s podáním ze dne 2. 8. 2024 se žalobkyně domáhá určení, že vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, je od 16. 8. 2018 ve vlastnictví žalovaného. Uvedla, že dne 16. 8. 2018 uzavřela jako prodávající kupní smlouvu s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě byl shora specifikovaný osobní automobil. Žalovaný byl povinen zajistit přepis vozidla, což neučinil. Žalobkyně proto z opatrnosti podala žádost o změnu údajů na registru vozidel, avšak žalovaný neposkytl součinnost. Naléhavý právní zájem na určení spatřuje v kolizi zapsaného stavu v registru vozidel se stavem skutečným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalobkyně i žalovaného předpokládal, že nemají žádné námitky.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci:5. Žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne 16. 8. 2018 kupní smlouvu č. , Anonymizováno, o prodeji ve výroku tohoto rozsudku specifikovaného motorového vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný se obsahem smlouvy zavázal k nahlášení změn v registru vozidel (vizte kupní smlouvu). Dne 16. 8. 2018 došlo k předání vozidla žalovanému (vizte předávací protokol). Dne 16. 8. 2018 žalovaná sama podala žádost o zápis změny vlastníka předmětného silničního vozidla (vizte žádost o zápis změny vlastníka a doručenku). Ze sdělení registru silničních vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je vedena žalobkyně (vizte sdělení registru vozidel). Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému doporučeně dne 19. 6. 2024 (vizte předžalobní výzvu a podací lístek).6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. je ve věci dán potřebou odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem evidovaným v registru silničních vozidel, a tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení vlastníka vozidla. Je plně v zájmu žalobkyně, aby nadále nebyla vedena coby vlastník předmětného vozidla a v důsledku tohoto postavení nebyla nadále obtěžována žádostmi třetích osob spojených s plněním povinností vyplývajících z vlastnictví vozidla. Žalobkyně tudíž je ve věci aktivně legitimována.8. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně zakoupil předmětné vozidlo kupní smlouvou uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. o. z. V souladu s ujednáním kupní smlouvy byl žalovaný povinen nahlásit změnu vlastníka v registru silničních vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný vozidlo převzal, nicméně o zápis změny vlastníka nepožádal. Ke změně v zápisu vlastníka vozidla nedošlo ani na základě žádosti žalobkyně, která nedisponuje vozidlem ani doklady k němu, nemá proto možnost sama adekvátně požádat o zápis změny vlastníka, přičemž žalovaný jí součinnost neposkytuje. Soud proto návrhu žalobkyně na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný, vyhověl.10. Soud dále dodává, že přestože není možno tímto rozhodnutím uložit žalovanému povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, a to neprodleně, je nutno uvést názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20: „Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla zcela úspěšná, byla ji tedy přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen „advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu a písemné podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu 2 500 Kč. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 7 500 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč, a 21 % DPH. Celkem tedy byly žalobkyni přiznány náklady řízení v částce 12 164 Kč.12. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.