16 C 25/2024-73 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, domáhala se žalobkyně zaplacení částky , částka, , požadovala rovněž náhradu nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr a žalované byly poskytnuty peněžité prostředky ve výši , částka, tak, že částku , částka, převedla žalobkyně na účet žalované a částka , částka, byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Smlouvou byl sjednán způsob splácení (výše, počet a splatnost splátek), a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, když nesplácela splátky tak, jak bylo ujednáno, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dnem , datum, . Pro dlužnou částku podala žalobkyně žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, a je vykonatelný. Pohledávka z tohoto exekučního titulu byla uhrazena ke dni , datum, . Předmětem této žaloby je tak pouze smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za období do uhrazení uvedené pohledávky, tj. celkem smluvní pokuta ve výši , částka, . Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.2. Usnesením ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.3. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem částky , částka, na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě a převodem částky , částka, coby provize zprostředkovateli. Smlouvou byly sjednány podmínky splácení, které žalovaná neplnila, proto byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Jelikož tuto neuhradila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na Okresní soud v Kroměříži, který dne , datum, rozhodl rozsudkem č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Rozsudkem bylo rozhodnuto mj. o úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (výše smluvní pokuty byla ujednána ve smlouvě) ode dne následujícího po zesplatnění do , datum, . Dlužná částka ze smlouvy byla následně po vydání rozsudku uhrazena plně ke dni , datum, . Za období od , datum, do , datum, byla smluvní pokuta kapitalizována ve výši , částka, . Tato smluvní pokuta zůstala neuhrazena.6. Před uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru zjišťovala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovanou (měsíční výdaje ve výši , částka, , měsíční příjmy ve výši , částka, ). Soudu nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by byly údaje uvedené žalovanou jakkoli ověřovány, nebo že by byly provedeny lustrace v registrech dlužníků, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku apod. Na výzvu soudu k doložení těchto skutečností žalobkyně nijak nereagovala.7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Jelikož předmětem žaloby je smluvní pokuta sjednaná smlouvou o úvěru, zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a