17 C 162/2023-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 7. 2023 domáhal se žalobce určení, že vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] je ve vlastnictví žalovaného. Uvedl, že dne 21. 3. 2022 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s kupujícím – žalovaným. Předmětem koupě byl jím specifikovaný [značka automobilu]. Žalovaný žalobci uhradil kupní cenu 18 000 Kč. Spolu s vozidlem předal žalobce žalovanému klíče k vozidlu a osvědčení o registraci. Žalobce zmocnil žalovaného v kupní smlouvě k nahlášení změny v registru motorových vozidel, nicméně žalovaný tuto povinnost nesplnil. V registru je tak i nadále zapsán jako vlastník žalobce, tím vznikají žalobci povinnosti – placení příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za nepojištění období a pokut za přestupky, které jsou vozidlem způsobeny. 2. Dne 13. 10. 2023 byl žalovanému doručen návrh ve věci samé (žaloba). Dne 11. 12. 2023 mu poté bylo doručeno předvolání k prvnímu jednání, v rámci kterého byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil, žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 4. Žalovanému byla fikcí doručení doručena žaloba, a to na adresu jeho trvalého bydliště. K prvnímu jednání nařízenému na 6. 2. 2024 se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 6. Soud dodává, že přestože není možno tímto rozhodnutím uložit žalovanému povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, a to neprodleně, je nutno uvést názor vyslovený plénem Ústavního soudu České republiky v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20:„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“ 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobce má nárok na odměnu ve výši 5 460 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 1 820 Kč (soud vychází z hodnoty věci 18 000 Kč), a to za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast u jednání dne 6. 2. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Za tyto úkony byla v souladu s § 13 advokátního tarifu přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, na kterou má v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí náhrada za tuto daň ve výši 21 % 1 335,60 Kč. Soud přiznal žalobci na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 9 695,60 Kč. 8. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobce. 9. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.