18 C 346/2023-102 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 10. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaných zaplacení částky 294 233,83 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v žalobním návrhu.2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli žalovaní se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“), dne 25. 11. 2016 Smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, když touto se původní věřitel zavázal poskytnout žalovaným úvěr v celkové výši 337 748 Kč. V souladu se smluvními ujednáními byla část úvěru použita na úhradu stávajících závazků žalovaných, spolu s úhradou případných poplatků souvisejících se sjednáním úvěru. Zde tedy konkrétně žalovaní na konsolidaci stávajících závazků načerpali částku ve výši 332 248 Kč, částka ve výši 1 500 Kč pak byla použita na úhradu poplatku za sjednání úvěru. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 9,40 % p. a., viz čl. IV. odst. 1 smlouvy o úvěru a RPSN bylo sjednáno ve výši 9,96 %, viz čl. IV odst. 4 smlouvy o úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaní zavázali hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 960 Kč připadajících na obchodní úrok a jistinu, viz čl. V odst. 1 smlouvy. Při řádném splácení byl počet sjednaných splátek 96 s tím, že splátky byly splatné vždy k 20. dni příslušného měsíce a první ze splátek byla splatná dne 20. 1. 2017 v souladu s čl. V. odst. 2 smlouvy, kdy žalovaní úvěr načerpali v částce 120 000 Kč dne 25. 11. 2016, v částce 197 248 Kč dne 30. 11. 2016 a v částce 15 000 Kč dne 30. 11. 2016. V souladu se smluvními ujednáními byl součástí první ze splátek i úrok za období části prvního měsíce po datu čerpání („za období ode dne čerpání úvěru do 30. kalendářního dne před datem splatnosti první měsíční anuitní splátky“ - viz čl. 5 odst. 3 smlouvy). Tedy první splátka byla žalovaným předepsána ve výši konkrétně 7 194,74 Kč. Poté již ve standardní výši 4 960 Kč. Poskytnutou částku žalovaní po část období řádně hradili. Vzhledem k závažnému porušování povinností vyplývajících ze smlouvy, zejména prodlení s úhradou splátek úvěru a zahájení insolvenčního řízení, přistoupil původní věřitel v souladu s ust. odst. 10.1. písm. c) Produktových obchodních podmínek pro úvěry banky, které jsou nedílnou součástí smlouvy, k prohlášení úvěru za splatný, a to ke dni 7. 6. 2019. Dlužná pohledávka se tedy skládá z: jistiny ve výši 285 811,67 Kč, smluvního úroku ve výši 8 422,16 Kč (obchodní úrok za dobu do zesplatnění ponížený o úhrady). Souhrnně žalovaná částka činí 294 233,83 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 294 638,97 Kč, kdy na tuto pohledávku byla po postoupení pohledávky uhrazena částka ve výši 405,14 Kč, přičemž tato úhrada byla započtena na obchodní úrok. Dne 9. 5. 2019 bylo u žalovaného 1 zahájeno insolvenční řízení, dne 30. 5. 2019 byl prohlášen úpadek žalovaného 1 a bylo mu povoleno oddlužení. Původní věřitel přihlásil pohledávku vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, přičemž pohledávka byla v přihlášené výši zjištěna. Dne 21. 6. 2022 bylo chváleného oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobkyni, o čemž byli žalovaní vyrozuměni spolu s výzvou k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., nicméně žalovaní dlužnou pohledávku do dnešního dne neuhradili.3. Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní nacházejících se na č. l. 11-82 spisu.4. Žalobkyně se z jednání u Okresního soudu v Kroměříži řádně omluvila a soud tak jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná uznala žalovanou částku.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným řídí občanským zákoníkem ve znění účinném od 1. 1. 2014.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.11. Na úvod soud doplňuje, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022 pod č. j. 44 INS 6633/2019-B-25, bylo oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníka , Jméno zainteresované osoby 0/0, , schválené usnesením soudu č. j. , spisová značka, -, právnická osoba, ze dne 21. 8. 2019, zrušeno a insolvenční řízení zastaveno, v důsledku čehož zde není překážka znemožňující pokračovat v tomto řízení.12. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaní uzavřeli dne 25. 11. 2016 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“), Smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, když touto se původní věřitel zavázal poskytnout žalovaným úvěr v celkové výši 337 748 Kč, smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 9,40 % p. a. a RPSN bylo sjednáno ve výši 9,96 %. Poskytnutý úvěr se žalovaní zavázali hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 960 Kč připadajících na obchodní úrok a jistinu. Vzhledem k závažnému porušování povinností vyplývajících ze smlouvy, zejména prodlení s úhradou splátek úvěru a zahájení insolvenčního řízení, přistoupil původní věřitel k prohlášení úvěru za splatný, a to ke dni 7. 6. 2019. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 294 638,97 Kč, kdy na tuto pohledávku byla po postoupení pohledávky uhrazena částka ve výši 405,14 Kč, přičemž tato úhrada byla započtena na obchodní úrok. Souhrnně žalovaná částka, jež byla v řízení žalobkyni přiznána, činí 294 233,83 Kč (v tomto ohledu vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které žalovaní nijak nezpochybnili).13. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovaným oznámeno. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.14. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od nich požadovala kromě sjednaného úroku i zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl pak přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 11 770 Kč, odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 9 500 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 9 500 Kč, 3 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH v příslušné výši, tedy celkem 47 344 Kč.16. Výrok o tom, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.17. Výrok o tom, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.